31.8. – Zapomeli jsme si naridit budika a kolem nas nebyl nikdo, kdo by nas probudil. Ale vzbudili jsme se docela dobre, pred 8 jsme uz byli na nohach. Pete mel varit snidani, teda pripravit, protoze jsme meli nudle, ale vytratil se do umyvaren a nacepovat vodu, takze jsem stejne pripravu dokoncila ja. Behem meho pobytu v umyvarne Pete stihnul sbalit pulku stanu, pak jsme si dali snidani, doslozili stan a pred 9 uz jsme byli na ceste do Algonquin Provincial Park, ktery je samy jezero. Neuveritelny, na mape Kanady je vic modry barvy nez ostatnich barev, snad nejvic jezer co jsme kdy videli. Tesne pred vjezdem do parku jsme nabrali benzin za $20, co kdyby nahodou. Pocasi bylo na prd, zatazeno a zacinalo poprchavat. Byla jsem nastvana, protoze kdykoliv prijedme nekam, kde je hezky zelene, udela se hnusne a tak to stoji za prd. Za to kdyz jsme ve meste, ktery nas nebavi, je nadherny pocasi. U zapadni brany jsme si museli koupit vstup do parku $12 a pak uz jeli k jezeru Canoe Lake, kde byla pujcovna lodi. Prijeli jsme na misto a i presto, ze v dalce bylo videt jak prsi, zapujcili jsme si kanoi na 4 hodiny (to bylo minimum). V cene byla lod, padla a vesty, takze jsem si fotak nebrala, barel nam nepujcili. Dali nam igelitovy pytel, tak jsme do nej dali plastenky, obed a pivo. Dostali jsme hlinikovou lodku, ja nastoupila dopredu, Peter dozadu a uz jsme jeli. Po par metrech zacalo prset a v tu chvili me to prestalo bavit, ale zase se mi nechtelo jet zpatky, protoze jsem vedela, ze by nam tezko vraceli penize. A tak jsme padlovali kousek od brehu, zjistili jsme, ze i v parku maji lidi u jezera postaveny baraky a co nas uplne nejvic prekvapilo, ze primo v jezere meli postaveny a ohraniceny bazeny!!! Silney, vubec se to tam nehodilo. Objeli jsme 3 ostruvky a zajeli do takovy maly zatoky, kde udajne bylo dobre misto na pozorovani zvere. Asi po 150m se hladina zacala pokryvat travou a malinkyma lekninama a zacalo to byt jako v pohadce. Projizdeli jsme v desti po uz vyjetych cestach, kolem nas trava a stromy, ale zvirata zadny. Nebylo divu, kdyz porad prselo. Dojeli jsme az na misto, kde uz to dal neslo, kolem nas po obou stranach natesno breh a vepredu slepa ulice. Pak dest na chvilku ustal, ale kdyz jsme se vratili zpatky na jezero, opet prset zacalo. I kdyz jsme byli na vode ani ne dve hodiny, jeli jsme zpet do depa. Jakmile jsem vylezla z lode, zacala mi byt pekna kosa. Dosli jsme se prevliknout, prosli obchudek se suvenyrama a v aute jsme si dali obed. Domluvili jse se co dal. Vzhledem k pocasi se nam nechtelo zustavat v parku, ale predstava mest – Ottawa, Montreal a pozdeji Old Quebec ve me vyvolavala skoro hruzu. Nakonec jsme odsouhlasili, ze v Ottawe (i kdyz je to hlavni mesto) neni nic k videni a ze skrz mesto jen projedeme a budeme pokracovat dal na Montreal. Do Montrealu je to asi 450km. Jeste jsme ale meli projet skrz park a tak jsme zastavili u par jezer – Beaver Lake, kde jsem fotila lekninky a najednou neco vyskocilo z vody a zase zmizelo, pak Lake of Two Rivers a nakonec Opeongo Lake, kde byla dalsi pujcovna lodi. Tam jsem vylekala na brehu zabu a pak jsem jich videla nekolik ve vode a zacala fotit. Peter me musel skoro odtahnout. Byly 2 hodiny a tak jsme se vydali na cestu. Peter nasadil tempo a zase v zone 80km/hod jel 120km/hod. Vzdycky vytusim, ze se neco deje, kdyz znicehonic zpomali a to vetsinou vidi auto, co je podobny policajtkymu a tak nechce, aby ho chytli. Tentokrat ale jedno opravdovy policejni auto bylo pred nim a dalsi jelo proti a obe auta na sebe zablikali. Mohl to byt jenom pozdrav, ale taky znameni, ze jedeme moc rychle. Taky to auto v protismeru zahnulo a otocilo. Ale ani po 10 minutach nas zadny nedohonilo a ani to pred nami nezastavilo. Peter se pak najednou snazil jet podle predpisu, ale moc dlouho mu to nevydrzelo. Jakmile jsme opustili park udelalo se hezky a vysvitlo slunicko, ale po par kilometrech se zase strasne rozprselo, takovy aprilovy pocasi. Udajne tyhle srazky ma na svedomi hurikan Katrina. Jeji cesta mela pokracovat na sever, pres Toronto a dal tam, co jedeme my. Ale nastesti uz ne s takovou silou, s jakou dorazila do New Orleans. Zitra by se melo uz vyjasnovat a byt teplo. I v mensich mestech maji ulice pojmenavany podle cisel, takze maji jednu centralni ulici a od jdou ulice na vychod a na zapad, takze paralene od centralni je tu Prvni zapadni a na druhe strane Prvni vychodni, nebo Prvni jizni a Prvni severni a tak to jde dal podle velikosti mesta. Downtown v Torontu mel i Sedmnactou vychodni a zapadni. Zjistili jsme, ze Americani/Kanadani jsou strasne vybiravy v jidle a tak nas vzdycky prekvapi, kdyz prijdeme do obchodu s jidlem, ze nam daji na vyber z peti ruznych tortil (od obyceny, pres spenatovou az po celozrnnou), ze tri druhu fazoli, 4 druhu omacek, dvou druhu soli, 5 druhu syra apod. Po chvilce odpovidani si rikame, at tam ten clovek proste naflaka co chce, ale at se nepta na kraviny. Na jednu stranu je dobry, ze si clovek muze vybrat co mu chutna, ale kdyz na vas obsluha vychrli 10 otazek, po treti jim mate sto chuti rict, at si to sni sami. Kdyz jsme dojeli do Ottawy, pohled na vyskovy budovy nam stejne nic nerikal a tak jsme zustali na dalnici c. 417, ktera nas vyvezla z mesta ven smerem na Montreal. Samozrejme v pet hodin jsme chytli zacpu, ale ta se alespon hybala. A jako na potvoru se pocasi vylepsilo. Sedime v aute, tak slunicko sviti. Az budeme chtit vylezt a na neco se podivat, zase zacne prset. To zname. Potkavame tady skolni autobusy, nakladaky a auta, ktery vypadaji jakoby se tu objevily z cista jasna z jine doby. Vsechny vypadaji stare, rekla bych 60-70 leta. Ale jsou roztomily. Dneska jsme projizdeli mistem, ktere se jmenovalo Carlsbad Springs, neco jako Karlovy Vary. Kde na ty jmena Kanadani chodej, proste je ukradnou v Evrope a okoli. A tady jsme museli dojet natankovat benzin, protoze nam v te zacpe zacalo blikat svetylko. Dojeli jsme k pumpe a tam jim zrovna zkolabovaly pocitace, takze jsme tam nemohli natankovat. Nastesti hned za touhle benzinou byla takova malinka, stara, podivna a ta byla otevrena. Asi nemeli pocitace. Po dalnici 417 – Trans Canada Highway, jsme jeli dal a dal, okoli bylo sama mala farma, jedna vedle druhy. Kanadani jsou asi naruzivy farmari. A ti pestujou hlavne kukurici. Na 27km jsme uhnuli na dalnici 34, ktera nas odvezla do Hawksbury. V mestecku Vankleek Hill se nam libilo, protoze vsude byly stary baraky a vypadalo to tam utulne. Hned jsme zjistili proc, ten styl nam totiz pripominal Francii. Blizili jsme se totiz do Quebecu, coz je francouzska kolonie a vsechny napisy a znacky zacaly byt jen ve francouzstine a to nam pri hledani bydleni moc nepomohlo. A to jsme porad v Ontariu. Peterovi se nechtelo evidentne do stanu a zacal se ptat v hotelech a motelech, i kdyz jsem nasla jeden kemp asi 20km od Hawksbury. Nakonec ukecal recepcniho v hotelu na $50 za pokoj. Nevim jak, kdyz puvodni cena byla skoro $70. Pokoj byl ve tretim patre, docela utulnej, vinovy koberec, zrekonstruovana koupelna. Ale pak jsme mozna pochopili, proc byl schopny nam ten pokoj dat za levneji. Ten pokoj nebyl kompletne dokoncen, v koupelne byla nedodelana podlaha, ale jinak to celkem slo. Ostrihala jsem Peterovi vlasy a ten si pak chtel dat sprchu, ale kdyz pustil kohoutek, voda tekla jen do vany. Po dukladnem prozkoumani cele koupelny a okoli jsme nenasli zadny cudlik, kterym bysme prepnuli tok vody do sprchy. A tak jsme meli dukladnou koupel, kazdopadne nam to neublizilo, spis bych rekla, ze to bylo po tech 2 tydnech docela prijemna zalezitost. V pokoji bylo strasny vedro a i kdyz jsme pustili podivne vyhlizejici klimatizaci, nijak se to nezlepsilo. Peterovi se delali krupeje potu na cele. Poprve od hurikanu Katrina jsme v televizi videli tu skodu, bylo to hlavnim programu na kazde zpravodajske stanici. Kdyz jsem se vratila z koupelny, Pete uz vesele vychrupoval. 14012km

30.8. – Rano jsme meli budika na sedmou, ale rodinka vedle nas si usmyslela, ze nas probudi uz v pul. Povidali si a smali se tak nahlas, bylo jim jedno, ze kolem nich spi nekolik desitek dalsich lidi. Chvilku jsme se prevalovali, ale nakonec jsem asi po 15 minutach vstala a zacala varit snidani a davat veci do kupy. K snidani jsem udelala vajicka, veg parky, smazenou cibulku a houby a k tomu chlebika. Peter nasel v jeho vajickach kousek smaltu. Rano sice svitilo nadherne slunicko, ale padla rosa a tak jak pradlo tak stan byl mokry jak zmach. Vrchni cast stanu jsem rozlozila kousek vedle na slunicku, ale ani do ty doby nez jsme ho sli skladat neuschnul. Ale je to vlastne jedno, vzdyt ho budeme stavet vecer znovu. Vyjeli jsme asi v pul 9 a opravdu za chvilku jsme byli ve meste Tobermory, odkud vyjizdi lode s prosklenym dnem. Meli jsme na vyber ze dvou a vybrali si tu, kde prvni lod vyjizdela v 9.30. Meli jsme cas se pripravit, vzali jsme si radsi bundu, protoze jsme tusili, ze bude vetrno. Musim rict, ze jsem docela zklamana, ze tu nikde v Kanade nemaji studentsky slevy. Nikde. No zaplatili jsme oba $20 a ve ctvrt jsme se nalodili. Cekala jsem kompletne proskleny dno, ale ukazalo se, ze to jsou jen takovy metr na metr kukane se sklem na konci. Ale fungovalo to. Bylo videt na dno. Ono ale bylo videt i tak, protoze voda byla kristalove cista, az neuveritelne. Zajeli jsme do zatoky, kde byli dva vraky. Byli dost na melku, takze byly krasne videt i z lode pouhym okem, bez pouzivani proskleny kukane. A kolem dokola na brehu postaveny baraky, kazdy mel minimalne jednu lod, proste raj pro bohaty. No vyfotili jsme si vraky a pak hura k Potflower Island, kde vetsina lidi z lode vystupovala, sla se projit a pak jeli nazpatek jinou lodi. Nebylo moc vody a tak lod zastavila kus od brehu a prijel raft a nabral lidi. Dva lidi co na ostrove spali pristoupili a 5 nas zustalo. Pak jsme objeli ostrov, videli jsme formace z kamene, ktere byly vytvoreny prirodne a za hodinu a 45 jsme byli zpatky v pristavu. Na ostrove je 147 jeskyni, ale ani jedna pristupna. Ostrov je v Geogian Bay, je to vlastne souostrovi peti ostrovu a narodni park se jmenuje Fathom Five Marine NP. Pak jsme ve vesnici hledali pohled, ale zadny poradny jsme nenasli. Vyjeli jsme zpatky, protoze jsme se chteli dostat co nejbliz k NP, kam jsme meli namireno na kanoe. Projeli jsme vesnici Lion’s Head a po pobrezi az do Owen Sound, kde jsme si chteli dat obed na mistni plazi. Jeli jsme presne podle znacek, ale zadnou plaz jsme nenasli. Za Owen Sound jsme najeli na dalnici c. 26, ktera nas mela dostat do Collingwoodu, ale najednou jsme se ocitli u znacky Konec silnice a nikde ani zminka o objizdce. A tak jsme jeli jedinou moznou cestou doprava a asi o 200m dal byl znacka o tom, ze je tam objizdka. Objeli jsme jeden blok a pak najeli zpatky na silnici 26, ale prace tam pokracovali v plnem proudu, na silinci chybel asfalt a porad jsme jen zastavovali u lidi se znackama-placackama STOP a jeli jsme mnohem pomaleji, takze kdyz jsme po 40 minutach a 10 kilometrech dorazili na konce pracovni zony, oddychli jsme si. Narodni park byl dost daleko a tak jsme proste chteli jet dokud to pujde. Po ceste jsme se zastavili v jeskynich, ale dostat se k nim, zase jsme absolvovali objizdku. Dneska jsem na vraceni se a objizdky meli vylozene stesti. Navstevu jeskyni jsme zase vzdali, protoze to bylo na dlouho. Puvodne jsme chteli v Colingwoodu jit nekam na vyslap, ale pokazilo se pocasi a radsi jsme jeli dal. Po ceste k Wasaga Beach jsme jeli oblasti, kterou lemovala jedna takova dlouhatanska hora. PO cele delce byly vytvoreny sjezdovky, postaveny lanovky a sedacky a pod horou bylo postavenou hafo ubytovacich zarizeni. Kopce nevypadaly ani tak vysoke, ale v zime tu musi byt naval. Wasaga Beach je taky sladkovodni plaz u Georgian Bay a ma 6 oddelenych plazi. Nejdriv jsme ji nemohli najit i kdyz ma 14km, ale nakonec s nekolika otackama jsem ji nasli. A zjistili, ze je to jedna velka komerce. Dosli jsme na plaz, povinne vyfotili a zase z plaze odesli. A pryc z civilizace nekam do prirody. A nejlepsim mistem je Algonquin NP, kde nebude tolik baraku, jen priroda, rybniky a kanoe. Zase jsem navigovala, takze pres silnci 92 a 19 jsme se dostali na superdalnici 400 a na jejim dvestesedmem kilometru jsme uhnuli. Projizdeli jsme peknou oblasti se spoustou rybniku a bazin a zacalo se nam tu docela libit. Meli jsme limit do 7, pak uz jsme museli najit nejaky kemp. Bylo zatazeno, ale dusno. Prejeli jsme na dalsi dalnici a najeli kupodivu na tom samem kilometru (207km), po asi 15km zase sjeli na Huntsville a pak uz to bylo jen kousicek k nasemu dnesnimu cily. Ani jsme neverili, ze se nam do onoho kempu podari dojet, ale skoro presne na cas jsme dojeli do Algonquin Trails Camping Resort. Jen 15 minut od zapadni brany do parku. Chteli jsme do kabiny, ale na jednu noc je nepronajimali a tak jsme se smirili s mistem na kempovani. Nastesti meli susicku, tak jsem veci vyprany vcera hodila dneska do susicky. Zaplatili jsme kempovani a drevo ($6) a jeli najit nase kempovaci misto. Bylo to snad nejvzdalenejsi misto v celem kempu a kolem nebyl ani jeden stan. Jenom karavany a karavany a RV (recreational vehicle), kterych je tu jak maku. V podstate baraky prevazeny po silnici. Nektery, co jsou velky jako autobusy za sebou jeste tahnou normalni auto. A uvnitr jsou vybaveny docela luxusne, nema to uz nic spolecnyho s kempovanim, je tam velika postel, televize, sprcha, zachod (maji odvody a kempy jsou k tomu prizpusobeny), kuchyn a obyvak. Nektery RV kdyz prijedou do kempu, tak maji jeste vysunovaci bocni strany, takze se vnitrek rozsiri a tim pro ne vznikne vetsi obyvaci prostor. Obcas vypada, ze v nich lidi bydli celorocne, nebo alespon cele leto. V rychlosti jsme postavili stan, ja zacala s veceri a Pete se dal do delani ohynku. Koupil si pomocnika, neco jako Pepo aby mu tak dlouho netrvalo nez ohynek zacne horet. Poradne to drevo pokropil a meli jsme fajrak hned, kterej ale postupne umyral, a kdyz byl Pete ve sprse, tak umrel uplne, protoze jsem nemela cas delat dve veci najednou. Ale vsechno dopadlo dobre, i ja jsem stihla sprchu, dokonce se Peterovi podarilo umyt i nadobi a me dopsat denicek za dva dny. Za cely den jsme krome vraku nevideli nic zajimavyho, dva dny jen tak jezdime po Ontariu a nemuzeme najit nic peknyho. Zitra se to snad zmeni. Pojedeme na nekolik hodin na kanoe a pak uvidime. Kdybych tohle vedela dopredu, tak stravime mnohem vic casu v Rocky Mountains a tady jen par dni. Ale aspon se ucime neco o kanadanech. Dost se pretvari, delaji, ze je neco zajima, ale ve skutecnosti jim je to uplne u pr.... Uz nas boli hlava z jejich prizvuku, to prehnany RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR nam uplne dela diru do mozku. Zacina tak ale mluvit taky, respektive prehanime a delame si z toho srandu. Pry tu maji taky medvedy, takze si mame schovat vsechno jidlo do auta, nenechavat nic ve stanu. Ale my jsme z Rockies vycviceny, takze to delame uz automaticky. Peter nema rad, kdyz cely vecer pisu denik a tak uz je ve stanu. Ma to ale vyhodu, vyhreje mi spacak. Kdyz jsme dneska a vcera projizdeli Ontariem, narazili jsme na mesta, ktery spis patri nekam jinam, jako Brisbane (Australie), Brussels (Belgie), Exeter (Anglie), Hanover (Nemecko), Dublin (Irsko) a dalsi. Maji tu celkem dost rovne a dlouhe silnice, pripomina mi to Australii. Stale jsme nezjistili jaky miry pouzivaji, obcas totiz slysime vzdalenosti v metrech nebo kilometrech a nekdy ve stopach a palcich nebo teploty nekdy ve stupnich, jindy zase ve Farenheitech. Bohuzel si neumim predstavit kolik je 80 Farenheitu nebo 250 stop. Dneska jsem taky poprve z auta videla Drive-in kino, tam co se vjede autem, sedi se v aute a kouka se na film z auta. Doted jsem to videla jen v televizi. No je cas na spani, takze koncim. Zitra jsou na programu kanoe a pak cesta do Ottawy, hlavniho mesta Kanady. Z toho jsem uplne odvazana. Jo a pocasi na zitrek vypada docela slibne. 13575km.

29.8. – Vstavali jsme az kolem 9, vubec se nam nechtelo z postele. Ale kdyz jsme slyseli, ze vsichni ostatni uz vstali, sbalili jsme si bagly a sesli dolu, kde jak maminka, tak obe holky uz pripravovali snidani. Prijel i bracha Michael, ktery je hasic a mel nocni. Meli jsme vajicka, toust a ovocny salatek a meloun. Po snidani jsme se rozloucili, ale asi ne na dlouho, protoze se do Toronta budeme vracet pristi pondeli a tak se tu znovu zastavime. V New Orleans zrovna radil hurikan Katrina a nejake bourky meli koncem tydne prijit i do Toronta. V Barrie jsme nakoupili zasoby a pokracovali na zapad smerem do Bruce Peninsula. Projizdeli jsme krajinou, ktera byla hodne podobna Evrope, takze jsme si ani nepripadali jako v Kanade, proste par farem, pole, lesy, sem tam nejaka reka, pak zase lesy a pole a tak to slo porad do kola. Videli jsme i par farem na vyrobu javorovyho sirupu (malou sklenicku jsem si koupila, abych vedela jak chutna). Camille nam vypravela, ze vyroba poctivyho sirupu je ohromna veda. Skoro stejna jako vyroba vina. Zalezi, , v jake oblasti stromy rostou, kdy se sirup nasbira a kolik cukru ma a jak dlouho se necha ulezet. A je velky rozdil mezi soukrome nebo na farme vyrobenym sirupem a sirupem vyrobenym v tovarne. Sirupobrani jsme propasli, ale vime, ze se sbira tak, ze do kmene javorovyho stromu se natluce kovova hadicka a pod se povesi kyblik, do ktereho sirup skapava. Po ceste jsme videli miliony kanadskych vlajek – u baraku, na baraku, na postovni schrance, na vratech, proste vsude, Kanadani jsou proste patrioti. Vsechny silnice jsou znaceny jen cislem, takze jsem nas navadela pres silnici cislo 90, pak 2 a tak dale, az jsme dojeli do Hanovery, prvniho vetsiho mesta, kde jsme doufali, ze sezeneme plynovou bombu. Prvni zastavka byla ve Wal Martu, supermarketu, kde maji vsechno, ale nasi bombu tam nemeli. Takhle jsme prosli po ceste do Port Elginu asi dalsich 6 obchodu, ale pokud meli plynovy bomby, tak ne ty, co jsme potrebovali. Posledni nadeji byl obchod s domacima potrebama a tam finalne meli to co jsme potrebovali. Pri jedne takove navsteve se Pete vratil s velkym hrncem, pry ho uz prestalo bavit varit v nasich malych kempingovych hrncich. Tenhle byl velikej, smaltovanej a stal jen $5. Na obed jsme zastavili u silnice a dali si plnenou bagetu. Port Elgin a vse skrz co jsme odtud jeli je na pobrezi obrovskeho jezera Lake Huron a je to velka rekreacni oblast. Na plazi Sauble Beach, ktera je dlouha 11 kilometru to vypadalo jako u more, plaz plna lidi a za vodou byla zase voda. Fakt to vypadalo jako u more, druhy breh nebyl videt, na plazi byl docela dobrej pisek, vsude byly obchody s plazovyma a surfarskyma vecma. Peter hupsnul do vody, ja zas byla mekota a jeli jsme dal. Za cely den jsme nevideli nic kloudnyho, jen jsme se poucili, ze kolem jezer, ktery nejsou v narodnich parcich, lidi stavi kolem dokola baracky. Jsou roztomily, ale kdyz je jeden vedle druhyho, tak to neni moc peknej pohled. Jeli jsme po silnici asi 50m od plaze a kazdych 10m byl vjezd k jednomu baracku spolecne s postovni schrankou, cislem, jmenem, vlajkou a krabici na odpadky. Tak to slo kilometry a kilometry. Jeli jsme a jeli porad za nosem az jsme se ocitli u znacky slepa ulice rovne a doprava je prasna cesta. Nezbyvalo nam nic jinyho nez se bud vratit a nebo pokracovat po prasny ceste. A tak jsme jeli do neznama, silnice byla moc dobra, Pete jel stovkou a po asi 15km jsme dojeli na krizovatku. Ja tvrdila doleva a Pete jel podle sebe doprava. A mel pravdu, po cca 10km jsme dojeli k dalnici, na kterou jsme se meli napojit uz v Red Bay a ne pokracovat do Pike Bay. Ale dalnici c.6 jsme nasli a to bylo hlavni a do cile na konec poloostrova uz to bylo jen kousek. Kolem silnice bylo dost kempu, ale ja jsem nasla v katalogu jeden, co mel pracky. Kemp Heapy Hearts byl asi 15 minut od mista kam pojedme zitra. Ubytovali jsme se na peknym placku, koupili 8 polinek za $6 a i presto se sel Pete podivat po okoli, jestli nenajde nejaky drevo. Ale vsude to bylo vybrany a tak jsme se museli spokojit s tim co jsme meli. Prvni veci bylo dat prat pradlo, nemeli jsme praci prasek a tak vhod prisel jar, kteryho mame nadbytek, pak jsme roztridila jidlo, Peter prinesl par kousku dreva a dal se do staveni stanu, ja mezitim nakrajela zeleninu na veceri a peter ji uvaril. V tom jeho novem hrnci. A pomalu se zacal smal odlupovat, jak vevnitr, tak i zvenku. Popijeli jsme pivko, psala jsem denicek a pochvalovali si kolik je na nebi hvezd. A bylo teplo, u ohynku jsme sedeli jen v kratasech a pred tremi dny jsme mrzli v horach. Pradlo bylo poveseno mezi autem a stromem, veci uklizeny a drevo pomalu dohorivalo a tak jsme kolem 11 zapluli do spacaku. Km

Zitra jedeme do prvniho podvodniho narodniho parku v Kanade. Je to nekolik ostrovu a as 23 ztroskotanych lodi na dne. Vetsina z nich se bohuzel da videt jen pri potapeni a na to nemame ani penize ani zkusenosti a tak vyuzijeme mistni firmy, ktera organizuje vylety lodi s prosklenym dnem. Voda je tu tak cista, ze par vraku je videt. Pak je tu jeste Flowerpot Island, kde jsou jakysi formace z kamene.

26.8. – Vstavali jsme az s druhym zazvonenim budiku. K ranu byla kosa, ale kombinace flisky, elastaku a spacaku udelala svy a me bylo krasne teplo. Kdyz jsme otevreli dvere do stanu, obloha byla krasne modra a punta vesele svitil. Nemeli jsme co k snidani, takze jsme jen zabalili stan, vycistili chrup, ja jsem zavolala domu a uz jsme byli na ceste do mesta na snidani. Nejdriv jsme se dojeli podivat k hotelu Fairmont Springs Hotel, ktery je vyhlaseny jako nejlepsi, cena pokoje se tu muze vysplhat az na cenu kole $800. To radsi zustaneme v kempu za $20. Fairmont je retezec hotelu, ktery ma hotely po cele Kanade, v mistech, kde jsme byli napriklad v Lake Louise, v Jasperu apod., ale ceny jsou podobny, nekdy i vyssi ($1000 za noc). Tenhle v Banffu je ale nejstarsi a taky podle toho vypada, je cely z kamene. Taky si rikaji cheatue, ale k zamku maji dost daleko. Tenhle alespon trochu pasuje do mista, ten v Lake Louise je odpornej a vubec se tam nehodi. Pak jsme zajeli k vodopadum Bow Falls, bylo docela brzo, takze se to tam nehemzilo turistama a pak uz konecne prisla na radu snidane. Nakonec jsme skoncili u japonskych nudli a bagete se syrem, vajickama a zeleninou. Docela jsme se prejedli. To bylo z mesta Banff vsechno, nejradsi bysme si s sebou vzali ten bazen s horkou vodou. Jeste pred tim nez jsme se vydali na cestu do Calgary, tak jsme udelali takovy kratky okruh kolem jezera Johnson Lake a Minnewanka Lake, obe krasny, ale uz je tech jezer na zapamatovani az moc. Na silnici u dalnice zrovna pokladali novy asfalt a neprekryli ceduli, ktera ukazovala Tady zahni doleva a najed na dalnici do Calgary a my malem skoncili v cersvym betonu. Dalnice do Calgary mela vyssi rychlostni limit, na silnicich doted bylo maximalne 90km/hod., hlavne kvuli zviratum, ale Peter porad jezdil tak 120km, zadnej stress. Dalnice do Calgary mela 110km, takze byl ve svym zivlu a ja za nej nemela spatny svedomi. Kolik prestupku tady v Kanade Pete udelal, radsi nebudu ani pocitat. Zatim ho ale nikdo nechytil. Ze silnice jsme videli souhori Three Sister a to jsme si museli vyfotit, protoze stejne jmeno ma i souhori kousek od Sydney. Poslednich par desitek minut jsme prijizdeli kanadskou casti Rocky Mountains a najednou se krajina kolem dramaticky zmenila. Uz zadny obrovsky skalnaty hory, ale louky, skoro rovna krajina, sem tam pahorek. Jakoby hory byli utnuty. Silnice se narovnala a my se blizili do Calgary, z Banffu to bylo asi jenom 140km. Kousek pred mestem jsme zajeli do kempu a ubytovali se, kemp byl kousek od Olympijskeho parku, tam co probihala Olympiada v roce 1988. Bylo dost horko, skoro na umreni, ale museli jsme si postavit obydli aby nam do vecera uschlo a hlavne zabalit. Vyhrnula jsem vsechno ven z auta a postupne jsme to ladovali do tasek, baglu a batohu. Stan, spacaky a matrace museli pockat az na rano. Do kempu jsme prijeli kolem jedny a z nej do Olympijskeho parku odjizdeli pred treti. Na takovym nepatrnym kopecku na nas vykukovalo 5 skokanskych mustku, nejvyssi 114m a pak 89m. Jako jedine olympijske stredisko stale vyuzivaji vsech sjezovek, skokanskych mustku a bobovych drah, v lete na sjezdovce vznikne draha pro horsky kola. Navic tu maji treninkovou halu na rozjezdy bobaru a sani, kde je kosa porad. Koupili jsme si za $15 dolaru litky na prohlidku s pruvodcem, ale tu ve 3 jsme akorat propasli, asi o 5 sekund. A museli jsme cekat do 4. prosli jsme se, najedli se, prohlidli si Halu uspechu a ve 4 cekali na pruvodce. V hale uspechu byly vystaveny dresy a oblecky olympioniku, vypsany vsechny medaile apod. Taky tam meli knihu na vzkazy olympionikum, kteri jedou na Olypiadu do Italie pristi rok, tak jsme jim tak pekne napsala, ze cesky hokejisti jim rozsekaj prdel... :o) Ve 4 hodiny a pet minut tam stale porad nikdo nebyl, dosli jsme se zeptat co se deje a bylo nam receno, ze pruvodce ma zpozdeni. Prijel asi o 15 minut dyl, ale mel na starosti jen nas, takze se nam venoval. Provezl nas pres trenikovou halu bobaru az po skokansky mustky, rekl nam snad vsechno co vedel, dozvedeli jsme se, ze trenuje na bobech a pokud skonci treti v Kanade, tak pojede na Olympiadu, tak jsme na nej zvedavy. Vyvezl nas vytahem na nejvyssi skokansky mustek a az teprve tam jsme zjistili jaky to jsou blazni ty skokani. Me by tam na tu rozjezdovou plochu nikdo na lyzich nedostal. Pak nas vysadil u bobarsky a sankarsky drahy a my jsme to kolem ni pekne sesli az dolu. Videli jsme onu znamou zatacku, ve ktery se vyflakala Jamajcka posadka na sanich a kde se taky tocil film Kokosy na snehu. Kolem sesty jsme se vratili do kempu a ja zacala varit vecu. Meli jsme rizoto ze sacku a do toho jsem naplacala vsechno co jsem nasla, abysme se toho zbavili a nemuseli prevazet letadlem do Toronta. Nechavame si jen par veci jako je olej, jar, kafe a sul, zbytek musime dokoupit. Jo a jeste jsme varila jednu bramboru a na ty jsme dodelali bombu. Kupovali jsme schvalne malou, protoze se nesmi prevazet v letadle a akorat nam to vyslo. A pri tom vareni me Pete pozadal o ruku a dal mi prstynek s 9 diamantama. Krasnej. No a do roka bude svatba. Sice se jeste nezeptal tatky, jestli mu me da, ale risknul to. Romantika. Pak jsme se navecereli a na oslavu jsme si dali pifko a gin s tonikem a whisky s kolou a pak sli spat do nejluxusnejsi postele za $28. Aaaahhhh. Okoli kempu bylo odporny, krome dalnice tu byla jeste nova zastavba, jeden barak vedle druhyho, bez stromu a zelene. Myslim, ze jsme na nasem kempovacim miste meli vic travniku nez vsechny baraky v okoli. A krome toho samozrejme nechybela zeleznicni trat s vlaky jezdicimi celou noc... Nemohli jsme ani mit ohen, ale uz jsme se nemuseli bat medvedu, takze jsme mohli nechat veci na stole venku pres noc. Na ostatnich mistech v horach jsme museli vsechno sklidit, abysme je neprilakali. Dobrou. Zitra nemusime vstavat, mame pred sebou jenom prohlidku mesta a pak cestu na letiste. Leti nam to v nedeli rano v 00.25.

 

24.8. – V noci mi byla strasna kosa a pritom minulou noc u ledovce bylo venku mnohem chladneji. Porad jsem mela ve spacaku strasnou kosu. Celou noc kolem projizdeli vlaky a ve 4 hodiny si jeden nezapomen zatroubit. Vstavali jsme asi v 7.20, nemeli jsme si na cem uvarit ani kafe, takze jsme rychle sbalili stan, dali si chleba se syrem a rajcatem a ujizdeli za dobroduzstvim na rafty. Neprselo, ale bylo pod mrakem a docela zima. Mela jsem problemy se jen venku prevliknout a myslenka na to, ze budu v neoprenu sedet na raftu a pod nami bude ledova voda, ve me nevzbuzovala nic dobryho. Kemp raftu byl asi 20 minut daleko, takze jsme po 8 uz vyrazili na silnici. V dalce jsme videli dokonce modrou oblohu. Prijeli jsme tam, nahlasili se, podepsali papir, ze za nas nikdo neprebira odpovednost, kdyz se nam neco stane. Pak jsme dostali prednasku co a jak, vyfasovali jsme neoprenovy oblecky a boticky, pak flis, zlutakovo plastenku, helmu a nasedli do autobusu, ktery nas odvezl asi 5 minut k rece. Tam jsme dostali skoleny jak padlovat, co delat, kdyz se nekdo prevrhne a takovy ty bezpecnostni veci. A nebylo zadny teplo. Pred dvema dny pry bylo 30 stupnu, dneska ztezi tam 15. No ale dali jsme se na boj, tak jsme museli bojovat. Bylo nas do 3 raftu, jeden instruktor byl Novozelandan Mark, pak Kanadanka Lindsay a Ukrajinec Rod (podle me ale spis Kanadan, protoze nemel ani znamku ruskyho prizvuku, asi tu uz zije dlouho). Pak nas rozdelili do raftu a nas mel na starosti Mark, ktery byl spis komediant a klaun. Docela nemylou zalezitosti bylo, ze jsme vsichni nepadlovali, jen 4 z 8 a instruktor uprostred s dvema veslama. Dalsi 2 sedeli vpredu a zchytali vsechny vlny z prvni ruky a dalsi 2 uplne vzadu. Ja jsem bohuzel sedela uplne vzadu a nebylo to moc zabavny, jen tak sedet a nic nedelat. Zkouseli jsme si par ukonu jako preneseni vahy na stranu nebo zasednuti do raftu, reka tekla, ale perej velkou jsme okusili jen jednu. Pry dnes bylo nejmin vody za posledni dva roky. V pulce cesty jsme se vystridali, zadni lidi sli dopredu a padlovaci sli sedet. Peter v prvni varce padloval, takze druhou pulku sedel vepredu a schytal vsechny cakance. Padlovali jsme jen na povel instruktora, takze to bylo takovy nepestry. Myslela jsem si, ze budeme padlovat vsichni a bude to vic aktivni. Jednou jsme se zasekli na kameni a ne a ne se uvolnit. Mark nam delal veci naschval, jako vjizdeni do vln, aby nas co nejvic osplouchly, jednou z niceho nic vstal ze sveho veliciho mustku a zacal u vsech kontrolovat zachnranny vesty nebo rekl Peterovi at si stoupne a pusti se lana a Pete to zvladnul. Perejka, ktera je normalne uplne nejvetsi a nejnebezpecnejsi byla klidna a my jsme po ni bez problemu projeli. Cela cesta tvrvala asi 1,5 hodiny, celkem jsme ujeli 11km. Pred vyjezdem nam rozdali i neoprenovy rukavicky, ale i tak jsem mela prsty zmrzly a chodidla jsem necitila. Hodili jsme raft na vlek, odevzdali vesty a helmy a autobus nas odvezl zpatky na zakladnu. Tam jsme se prevlikli do suchyho, neopreny hned vyprali a susili je pro dalsi blazny. Dostali jsme horkou cokoladu a susenku a kolem pul 1 jsme se vydali smerem do mesta Golden, kde jsem se docetla, ze maji na 22 akrech medveda v zajeti. A tak jsem ho samozrejme chtela videt. Dojeli jsme na misto a zjistili, ze dalsi tour je az ve 2,30 a my byli na miste v jednu. Sice jsme meli 95% sanci, ze ho uvidime, ale cekat se nam nechtelo. Navic si urcite daval odpoledni spanek. A tak jsme to otocili a jeli zpatky do Yoho NP, kde nas cekali jeste dve atrakce, Emerald Lake a prirodni most. Po ceste k nim jsem si trochu zdrimla. Emerald Lake, jako vsechny ostatni jezera, mel krasne tyrkysove modrou barvu. Prosli jsme se kolem kousku jezera a nasli jsme varovny napis, ze v okoli je medved. Ale zadnyho jsme zase nenasli. U prirodniho mostu jsme videli co jineho nez prirodne vytvoreny most pres reku, kudy se valila voda z ledovcu. Za dalsich 30 km jsme dojeli do mestecka Lake Louise a jeli jsme si vyzvednout fotky z raftovani do hotelu Fairmont Chateu u jezera Lake Louise. Hotel je obrovsky jakoby zamek, kde noc stoji skoro $800. Je postavem primo na brehu jezera, vubec se sem nehodi a nevim jak k tomu mohli dostat povoleni. Vyfotili jsme si jezero, pak sebe s jezerem, pak kanoe na jezere a okolni hory s jezerem a jeli jsme k jeho bratrickovi jezeru Moraine Lake. Na ceste do Kootenay NP jsme se jeste museli zastavit v obchode koupit plyn k varici, abysme si mohli dneska neco uvarit k veceri a jeli jsme smer Radium Hot Springs, ktere lezi uplne na jihu narodniho parku. Vsechny atrakce po ceste v udoli Bow Valley prohlidneme zitra na ceste zpatky. Krome toho chceme dojet do mestecka Banff, dalsi stredisko v Jasper and Banff National Parks. Kdyz jsme opustili Lake Louise, na dalnici jsme videli policajty, jak zastavili nejaky auto a toho chlapka radne prohlizeli, jak kufr a auto, tak i jeho, jestli nema zbran. Kootenay NP je opet v British Columbia, takze behem dvou dnu jsme nekolikrat prekrocili hranice Alberty a British Columbie. Dneska nam vyprsel listek na vstup do parku, ale zatim nas nikdo nezastavil a tak se po tom nebudeme pidit. Az po nas budou chtit zaplatit, zaplatime. Jezdi tu po horach dost cyklistu, bud na kole nebo na vozicku za kolem si vezou vsechno potrebny. Docela se jim divim, je tu samej kopec, nadmorska vyska kolem 3000m a nebezbeci, ze na ne skoci medved z lesa. V Kootenay NP byly v roce 2003 obrovsky pozary a je to porad videt, vsude kolem jsou jen holy klacky ohorehlych kmenu. Na obou stranach silnice, vysoko na stranich. Je to dost smutnej pohled. Kdyz jsme prijeli do mestecka Radium Hot Springs (to uz bylo mimo park), pripadali jsme si jak ve filmu, vsude samej motel, hotel, kabiny apod. A Peterovi se prestalo chtit do kempu, do naseho utulnyho a pohodlnyho stanu a zacal objizdet motely, aby zjistil ceny. Dali jsme si limit do $50. prvni byl pres $60, pak i s kuchynkou za $75 a nakonec mel stesti v motelu Tuc-in za $41 plus dane. Porad na ty dane doplacime, vzdycky zapomeneme, ze k uvedeny cene pripocitavaji dane. Ale i tak to bylo v limitu a my se ocitly v malinkaty mistnustce, ktera byla bohuzel kuracka, ale pani nam ji vystrikala osvezovacem vzduchu. Bylo tam vsechno, od televize, pres kavovar, mikrovlnku, samozrejme postel po sprchu a zachod. V pokoji jsme na kempingovym varici uvarili polivku, mrkli na zpravy, zjistili, ze v Evrope byly velky bourky a pripravili jsme se na navstevu koupaliste, ktere je napajeno z prirodniho mineralniho pramenu. Teplota pramenu je 40 stupnu a vody v koupalisti jen o stupen min. Vstupne bylo $6.50 a kdybych nezapomela slevovy kupon, mohli jsme ten druhy mit o 3 dolary levnejsi. Prevlikli jsme se do plavek a hura do tepla, venku totiz byla dost zima. Cely den bylo pod mrakem a obcas zaprselo, takze den nestal za moc. Nalozili jsme se do horky lazne na skoro hodinu a uzivali si. Bylo to bajecny, po chvili voda byla az dost tepla, takze i na studenym vzduchu bylo prijemne. Dokonce teplem z pramenu v zime vytapeji budovu koupaliste. Koupel na zlepsila dost naladu a byl to highlight dne. Jelikoz jsme odjizdeli z motelu az po 8, zpatky jsme prijeli v pul 10, koupaliste melo otevreno do 11. Fakt super. V pokoji jsme padli unavou do postele, mrkli na nejakej stupidni americkej program a usnuli. Budika jsme naridili na 7,15 na mobilu, kterej si sam automaticky narizuje cas! Na tachometru je 332... km

23.8. – Celou noc prselo a i rano, kdyz jsme vstavali. A taky jsme varili polivku v desti. Stan byl uplne promachanej, vsude kolem byla mlha a nebylo videt spicky hor. To znamena, ze ani ledovce. Zabralo nam docela dost dlouhou dobu nez jsme sbalili stan, uvarili snidani, umyli nadobi, provedli zakladni hygienu, vyhodili odpadky apod., ale nebylo kam spechat. Tak nejak predbezne jsme se dohodli, ze na vyjezd autobusem na ledovec prdime, protoze by stejne nebylo nic videt. Odjizdeli jsme v 8,50 z kempu rovnou do info centra, ktery je soucasne taky hotel ($275 s vyhledem na ledovec, $215 na druhou stranu) a vystava ohledne ledovce. Venku byla kosa, rekla bych tak kolem 3 stupnu a vevnitr budovy bylo teplo, relativni. Nejdriv jsme prosli vystavu a protoze z ledovce byl videt jenom palec, jak tu rikaji konci ledovce a tak jsme jen koupili par pohledu a knizku a jeli k ledovci sami. Po ceste jsme videli cedulky s roky, ktere ukazovali, kam ledovec v ten rok dosahoval, puvodne to bylo cele udoli, ve kterem jsme ted byli, vcetne parkoviste u hotelu. Byli jsme tam prvni, byla fakt zima, protoze jsme nepocitali s tim, ze v kanadskem lete, budeme potrebovat zimni obleceni. Dosli jsme az k ledovci, po ceste byli tabule s vystraznym textem, jak je ledovec nebezpecny a ze posledni 3 pokusy o zachranu cloveka, ktery spadl do diry se nepovedli apod. Na cast ledovce se mohlo vystoupat, ale i v nasich pohorach to bylo docela o hubu. V lete vypada ledovec tak nejak spinavy, zato v zime na nem lezi cerstvy snih. Moc dlouho jsme se tam nezdrzovali, uz tak jsme meli nosy cerveny a upalovali jsme zpatky do auta a namirili jsme si to po silnici primo do Lake Louise, vzdalene 130km. Po ceste bylo jeste par atrakci, u kterych jsme se zastavovali, u vodopadu Bridal Veil (Nevestin zavoj), u soutoku tri rek Saskatchewan Crossing, kde se sleva reka Mistaya River, Howse River a North Saskatchewan River, vsechny napajene jinym ledovcem. Nejdriv jsme zajeli na misto, co vypadalo spis jako pumpa s restauaraci a obchodem a tak jsme zase odjeli, hned po par metrech byla odbocka na vyhlidku, tak jsme tam zabocili. Videli jsme deltu reky a zase jsme jeli dal, ale nedalo nam to a chteli jsme videt ten soutok a tak jsme se vratili k ty pumpe. Kdyz uz nic jinyho, tak tam udajne meli nejvetsi vyber z pohledu na svete a bylo jich tam fakt hodne. Koupili jsme jich par a neodolala jsem malymu plysovymu losovi a radsi jsme jeli zase o kus dal. Dalsi zastavkou byl Mistaya Canyon. Z parkoviste ale vedlo nekolik mensich stezek a my nevedeli, po ktery se dat a tak jsme vybrali to nejsirsi. Po par metrech jsme se Petera zeptala, jestli zamknul auto, ale nebyl si jisty a tak sel zpatky k autu a pak nasel tu spravnou sirokou cestu, ktera nas zavedla k uzkemu kanonu, kudy se valila ledovcova tyrkysova voda a razila si cestu skrz a delala ve skale misky. Porad prselo a tak jsme sli rychle do auta. Nejvetsi atrakci na teto cesto melo byt azurove jezero Peyto Lake, ale kdyz jsme tam dojeli, verte nebo ne, tak zacalo SNEZIT!!! Mlha vsude ze by se dala krajet, ale navlikli jsme se do plastenek, nasadili klobouk a hura k jezeru. Myslela jsem si, ze kvuli mlze a snehu nebude videt vubec nic. Byli jsme dost vysoko v horach a udajne tu lezi snih 9 mesicu v roce a zmena pocasi je tu na dennim poradku, snezit muze zacit kazdou chvili. A tak zrovna zacalo. Po asi 10 minutach chuze jsme dosli na vyhlidku vysoko nad udolim a uvideli jsme jezero. Mlha byla nastesti vys a tak jsme mohli obdivovat tu jeho azurove modrou vodu. Fakt uzasna barva. Voda totiz priteka z ledovce nad jezerem Peyto Glacier a s sebou prinasi kousky pudy z podlozi ledovce, ktere pak usednou na dno jezera a odrazi se od slunecnich paprsku a vyrabi takovou barvu. Probehla pravidelna spolecna fotografie, par fotek prirody a bezelo se zase do tepla auta a pak rychle dal, pocasi nam dneska opravdu nepralo. Ze silnice jsme videli dalsi ledovec Crowfoot Glacier (Vranni drap) a nekolik dalsich jezer, kterych je tu nespocitatelne. Kolem 1 jsme byli v Lake Louise, ale protoze fakt nebylo pekne, tak jsme prohlidku jezera Lake Louise ponechali na zitrek, jenom jsme si dojeli na obed a nakoupit par potravinovych doplnku a vyrazili smer Field, mestecko v dalsim narodnim parku Yoho National Park, ktery se ale nachazi zase v British Columbia, takze jsme opustili stat Alberta. Po ceste jsme se zastavili u mista odkud je videt na zleznicni trat, vlastne na tri casti jedne zeleznicni trati v kopci, jmenem Spiral Tunnel. Jelikoz je to tady sama hora, tak koleje museli postavit tak, aby mely mensi sklon, puvodni trat mela 4,5 stupne, coz je pry docela dost. Ted se tahne po vrstevnici a pak prochaze tunelem a na te same strane, o kousek niz, zase vystupuju. Chvilku jsme cekali, ale protoze nad nami zrovna pomalicku popojizdel dlouhatansky nakladni vlak, tak i v tom desti jsem donutila Petera cekat. A vyplatilo se. Vlak byl tak dlouhy, ze jsme videli zacatek vlaku vyjizdet ze spodniho tunelu, prostredek u horniho tunelu a konec pod nami na trati. Mel minimalne 150 vagonu. A takovych vlaku tu jezdi hafo, docela by me zajimalo co a odkud kam prevazeji. Parkem proteka reka Kicking Horse River (Kopajici kun), na ktere jsme chteli zkusit rafty a proto jsme se chteli ubytovat nedaleko. Ze 4 uvedenych kempu, jenom jeden mel sprchy a jelikoz jsme vcera byli prasata, chteli jsme zajet do nej. V lete tu ale byva docela naval, i tak jsme nejdriv zajeli do info centra, zjistit moznosti raftu a pak jsme hned jeli 3 kilometry zpatky a rovnou do kempu. Zamluvili jsme si rafty na zitrek v 9 hodin rano, raftovani probiha mimo uzemi parku, takze musime ujet asi 20 minut ke startu. Voda v rece je dost studena, taky priteka z ledovce a tak nam bude asi kosicka. Nastesti maji u reky postavenou chajdu a poskytuji prevlikarny a male obcerstveni. Taky si za to ale uctujou pekny prachy - $75 plus dan. Porad prselo, jeli jsme si do kempu zajistit misto na spani, ale nemeli jsme s tim problem, mozna proto, ze je tak hnusne. Maji tu asi 80 mist. Jen jsme postavili stan a protoze bylo jeste porad brzo, vyjeli jsme asi 11 kilometru do kopce podivat se na vodopady Takakkaw Falls. Po ceste jsme jeste videli soutok dvou rek Yoho a Kicking Horse Rivers, jedna napajena z ledovce Daly Glacier a druha z Emerald Glacier. Kazda mela jinou barvu, ta co tekla delsi dobu byla cistsi, protoze se z ni uz stihnul usadil kal. U vodopadu bylo docela dost lidi. Jsou to jedny z nejvyssich vodopadu v Kanade. A prestalo prset. Na trase k vodopadum jsme potkali malinky veverkovity zviratka, ktery se vubec nebali lidi a kdyz k nim Peter natahnul ruku pribehli k nemu a cmuchali, jestli ma neco k jidlu. Podruhe ho jedno kouslo, protoze zadny jidlo nemel a jen si z neho delal legraci. Tady se mi vcera vybila baterka v laptopu, takze jsem psani musela nechat na druhy den. Dosli jsme k vodopadum, vyfotili par fotek a najednou bylo 5 a tak jsme se vratili zpatky do kempu, kde na nas uz cekal postaveny stan. Nemohla jsem najit svuj mobil a tak jsme udelali reorganizaci v aute. Mame polozeny zadni sedacky a vsechno poskladany vzadu v aute. Na vrch davame matracky a spacaky, aby nebyl videt ten bordel nebo spis aby nebylo videt co s sebou mame. A zatim to funguje. Takze jsme vsechno vynosili z auta a prosli vsechny kapsy a nakonec jsem mobil nasla. Kde jinde nez v batohu. Peter se pak asi 45 minut snazil rozdelavat ohen, slzel od koure, spalil vsechny brozury co jsem vytridila na vyhozeni a ne a ne horet. Nakonec s velkym usilim se mu to podarilo. Ja jsem zacala varit, i kdyz byl na rade Pete, ale bylo mi ho lito, jak tam tak slzel u toho cmoudiciho ohynku. A pak jsme uslyseli vlak. A bylo nam hned jasny, ze tu budou jezdit celou noc a na to jsme se fakt netesili. Uvarili jsme dve varky spaget a jednu si nechali na zitrek k obedu. A dosla nam bomba od varice. Ohen salal, ja jsme dosla umyt nadobi pod studeny kohoutek a pak jsem zasedla k psani deniku. Maji tu vetsinou jen zakladni kempy, v lepsim pripade se sprchama a splachovacim zachodem. Kdyz to porovnam s Australii, tam maji v kempech na vyber mista s a bez elektriny, kabiny, vilky atd., plus k tomu maji kuchynku, kde se da v klidu uvarit na velkem varici a pradelnu. Jsme ve stadiu, kdy by se nam jedna takova pradelna v kempu docela hodila. Kolem 10 jsme to zabalili, nebylo videt na krok a zalehli jsme do spacaku. Zitra je na programu raftovani, pak se dojedeme podivat do mesta Golden, kde by meli mit medvidka v zajeti a pak pojedme zpatky do Lake Louise, po ceste se jeste stavime u Emerald Lake a prirodniho mostu. V Lake Lousise bych chtela na mensi prochazku a pak budeme pokracovat do Kootenay NP, dalsi ktery byl zapsan na seznamy UNESCO. Tam v Radium Hot Springs ulozime svoje stare kosti a zajdem si zaplavat na koupaliste s vodou z horkych spodnich pramenu. Jak jsme tu vypozorovala, tak tu auta nemaji predni poznavaci znacky, pry je policajti hlidaji jen ze zadu. 32889km.

22.8. – Dneska mam narozeniny :o)))) a je mi dvacet a devet :o(((( Trochu jsme si prispali. Vstavali jsme v pul 8, budik nas neprobudil, protoze se pres noc vybil, jak jsem dostavala smsky. Prvni na rade byla sprcha, nez jsme k nim ale dosli a nez jsme je nasli, to nam trvalo asi 20 minut. Jak jsem uz psala, je to obrovsky misto, meli tam i divadlo a promitali film. Celou noc prselo, takze jsme museli susit stan, ale rano byla krasne modra obloha a svitil punta. Po snidani a sbaleni jsme nacepovali vodu a sbalili jsme si drevo, ktery jsme zaplatili, ale nemohli po spalit protoze prselo. Vyhodili odpadky a podle mapy jsme zacali objizdet nejvetsi atrakce mesta Jasper a vlastne celeho okoli. Prvni byla Jasper Tramway, coz byla lanovka na horu Mt. Whistlers. Prvni jizda byla v 10 rano a my jsme opousteli kemp v 9.45, takze jsme predpokladali, ze tam budem jedni z prvnich. Jenze uz ze silnice bylo videt, ze lanovka uz jezdi a parkoviste bylo plny. Zaradili jsme se do fronty na listky, oblikli jsme se poradne, protoze nahore bylo 8 stupnu, ve fronte jsme se dali do reci s amikama, kteri bydli v lyzarske oblasti a vypraveli jak jsou Medvedi cerni pratelsti. Zakoupili jsme listky za $22 kazdy a z doslechu jsme se dozvedeli, ze pojedeme za pul hodiny. Jenze na listku byl cas 10.55, coz bylo az za 1,5 hodiny. Chvili jsme premysleli, jestli listky nevratit, ale nakonec jsme se sebrali a ze pojedeme do mesta Jasper do info centra zabit cas. Kdyz jsme byli asi dva kilometry od lanovky, porad nam to vrtalo hlavou, az jsme na to prisli. Zmenil se cas, tudiz vse probehlo o hodinu dopredu, nebylo 9.30, ale 10.30 a lanovka opravdu jela za pul hodiny. Tak jsme to otocili a frceli zpatky, aby nam to neujelo. A to jsem tu noc predem menila hodiny na mobilu, protoze tam bylo o hodinu vic, jenze mobil byl chytrej a automaticky si zmenil cas podle skutecnosti. Vsechno jsme stihli, nasedli jsme do kabinky a za 7 mminut jsme byli nahore. Bylo krasne jasno, takze jsme videli Jasper, okolni hory, jezera a reky a nejvyssi bod Rocky Mountains, Mt. Robson atd. Kolem pul 12 jsme opousteli parkoviste a jeli k jezeru Jasper Lake (cely piskovy s pisecnyma dunama) a Talbot Lake, sice to nemely byt nejvetsi atrakce, ale vysledek byl lepsi nez u tech proslavenych atrakci. Kazda fotka, vylozena pohlednice. Po ceste jsme potkali srnu, horsky kozy s velkyma rohama, ale medveda ani losa jsme nevideli. Zatim. Dochazel nam benzin, tak jsme museli zpatky do mesta a pri te prilezitosti si dali neco k snedku. Pak jsme se museli kousek vratit a najet na Maligne Valley Road (Maliin), abysme se dostali k Maligne Gorge a Maligne Lake, kde je jedna velka atrakce. Po ceste jsme se zastavili u Medicine Lake a na konci silnice bylo jezero Maligne Lake, kde je udajne nejfotografovanejsi misto v Kanadsky Rockies, Spirit Island. Jenze... Jenze k tomuto ostruvku s par stromy se da dostat jen po vode na lodi a vylet takovou lodi vychazel asi na 2 hodiny casu a 70 dolaru. A tak jsme to opet vzdali a pres Jasper jsme se napojili na silnici 93 Icefield Parkway smerem na Lake Louise, zastvili jsme se u Horseshoe Lake, Athabasca Falls, ktery si razily cestu skrz skaly, Sunwapta Falls, az jsme podle casu usoudili, ze dneska do Lake Louise nedojedeme. Stanovili jsme si kempovaci bod a tim byl ledovec Athabasca Glacier. Podle lokace to nevypadalo na teplou noc, hlasili 8 stupnu. Dojeli jsme do info centra, zjistili co a jak na zitra, protoze chceme jet takovym specialnim autobusem do pulky toho ledovce, listky si budem moct koupit az zitra. Zjistili jsme situaci s kempem a nastesti byl jeden asi kilometr daleko. Mel ale jen 33 mist na stanovani a tak jsme jen doufali, ze tam pro nas jedno maly, nepatrny mistecko pro nas stan. Ze silnice byl ledovec videt, dokonce jsme videli skupinku lidi, ktera na nem chodila a i ten autobus s obrovskyma kolama, ktery neklouzou na ledu, zrovna jel po ledovci. Rychle jsme ale nasedli a jeli do kempu zjistit, jestli budeme mit kde hlavu slozit dneska v noci. A nasli jsme. Hned dva vedle sebe a vypada to, ze vedle nas nikdo nebude. Maji tu dobre vymysleny kempy. Netesni se tu stan na stanu, kazdy misto je oznaceny cislem na kulu, na kterym je svorka. Do ty se da listecek aby bylo videt, ze misto uz je nekoho, je tu vyznaceny misto pro auto, je tu stul s lavicema, misto na stan a ohniste a tohle vsechno je oddeleny od ostatnich stanovist. Sice chteji $7 za drevo, ale i to se da prezit, hlavne ze je teplo. Mame krasny okoli, vsude hory, na vrcholkach jeste snih, kousek od nas je Ledove pole (Icefield), jehoz soucasti je ledovec, na ktery zitra vyjedeme. Peter mi ted huci do hlavy, ze kdokoli bude cist tenhle denik a docte az sem, at posle smsku na 737 933863, ze zrovna cte tenhle kousek a vyhraje cenu. Dekuji za pozornost. Nejdriv jsme postavili stan, ja zacala varit narozeninovou veceri (testoviny) a Pete se snazil zapalit ohynek. Trvalo mu to nejakou dobu, protoze nase drevo bylo ze vcerejska navlhly, ale asi po hodine se to pekne rozhorelo. Je 9 hodin a porad je svetlo, predpokladam, ze akorat zapadlo slunce, protoze obloha se pomalu ale jiste zatahuje. Peter dosel umyt nadobi a ja zkusila zavolat Camille, ale bohuzel nebyla doma a nechala jsem jen vzkaz. Vypada to, ze pristi nedeli pojedeme v Torontu k ni na chajdu. Zacina prituhovat, ale ma to jednu vyhodu. Nase drinky (ja mam gin a tonik a Peter whisky s kolou) jsou pekne studeny a roztekly maslo zase ztuhlo. V cele Kanade se tu snazi chranit pred medvedy, rozdavaji letaky co delat, kdyz se s jednim nahodou setkame a na kazdem miste, at uz je to kemp nebo parkoviste nebo vyhlidka a je tam odpadkovy kos, maji specialni odpadkovy kose, ktery maji zamek, aby se do nich nedostali medvedi. A urcite udrzuje uvnitr i vypary. V kempech pak nesmime nechat nic co se tyce jidla bez dozoru a vsechno musi byt uklizeny bud ve stanu nebo v aute. Protoze medvedi nevedi, ze tuuuristi nemaj zbrane, az jednou procitnou, pocihaji si nekde na ne... Pak je tu dalsi zajimavost, na kterou si porad zvykame a tou jsou ceny. Teda ceny jsou v pohode, jen v nich neni zahrnuta dan, takze pokazdy kdyz neco platime, pripocitavaji navrch jeste dan a to nas docela mate. Taky v restauracich pozaduji dyzka. Kdyz nam prinesou ucet, na spodku je napsana veta „Nezapomente dat dyzko vasi servirce“, tu zakrouzkuji a nakresli smajlika. A ocekavaji minimalne 10%. A jeste se ptaji, jestli potrebujeme nejaky drobny nazpatek. Ohynek je super, primo u nej je teploucko, ale jakmile se udelaji dva kroku, tak je pekna kosa. Jsou tu takovy malinkaty vevericky, vubec se neboji a jsou strasne srandovni, tady v kempu bezely pres cestu hned dve. Potrebujeme kemp s prackou, ale nezda se, ze bych jich tu meli nadbytek. Zitra planujeme vstavat v 7,15, abysme byli v 8,30 v pokladne a abysme stihli prvni jizdu. Byli jsme ujisteny, ze nejvetsi napor je po 10,30. Potom budeme pokracovat smerem k Lake Louise, po ceste navstivime nejaky atrakce a chceme dojet az do Yoho NP (taky v UNESCO). Ledove Pole Columbia Icefiled se rozklada na 325 ctverecnych km, ma 30 ledovcu a vrstva ledu a snehu je 350m tlusta. Je to nejvetsi ledove pole v Rocky Mountains a napaji 5 ricnich systemu roztatou vodou.

32692km

21.8. – Dneska jsme pro zmenu vstavali zase brzo, ale kdybysme nemuseli, tak spim az do obeda. Meli jsme v chajdicce pekny pritmy, docela pohodlnou postel a hlavne nikde zadny vlaky nebo silnice, proste klid a mir. Naskladali jsme veci do auta, dali si snidani a a v 7 uz jsme byli zase v aute na ceste do mestecka Clearwater, odkud je kousek do parku Wells Gray Provintial Park. Pete zacal den tim, ze kdyz rohrnoval zavesy, tak mu spadla konzole a kdyz vyndaval veci z lednicky, tak zase jedna policka. Pak uz si radsi daval pozor, protoze jemu se muze stat cokoliv. Celou cestu do Clearwater jsem byla nastvana, protoze Pete jel zase rychle, misto 100km/h jel skoro 140km/h, ale porad mi tvrdil, ze jede podle stavu silnice. A silnice tu maji opravdu dobre. Dlouhou dobu jsme byli na silnici sami, pak jsme zacali potkavat par aut, ale trvalo dlouho nez jsme dojeli prvni auto v nasem pruhu. Dobre rano nam prisla rict srna brna (caribou – neco jako los – moose). Po ceste jsme se zajeli podivat na prirodni atrakci Chasm, coz byl kanon s barevnymi vrstvami lavy na stenach. Pak jsme jeli dalsich 75km az do 100 Mile House. Po cele silnici 97 je nekolik restauraci (roadhouse), ktery se jmenujou podle vzdalenosti od mestecka Lillooet, driv to byla Zlata stezka, takze je tu 70 Mile House, 83 Mile House, 150 Mile House atd. 100 Mile House je mensi mestecko, ale nic zajimavyho jsme tam nenasli. Teda krome nejvetsich bezek na svete. Pak uz jsme uhnuli na silnici 24 a pres Bridge Lake a Little Fort dojeli az do Clearwater (silnice 5). Jedina zastavka byla u jezera Lac des Roches (Jezero kamenu), kde jsme se oba shodli, ze mame hlad a tak jsme podruhe posnidali. Vsude kolem je spousta jezer. Myslim, ze kdybysme cele tri tydny stravili tady v BC, tak ani vsechny jezera a vodopady neobjedeme. Proste sama voda, sama voda. A vetsinou ma krasne ciste, pruzracnou, zeleno-modrou barvu, protoze je napajena z ledovcu. Dneska jsme poprve zapojili laptop v aute a muzem poslouchat tech nekolik desitek cedecek, co jsme do nej nahrali. Je napojenej kabelem pres zapalovac v aute, proste genialni. A navic rovnou pisu denicek do pocitace, takze odpada prepisovani z papiru. Normalne s sebou ale pocitac netahame, to je vyjimecne, protoze jsme ho nechteli posilat po mori domu v krabici. Tesne pred Clearwater se v protismeru najednou objevilo policejni auto a jeden z policajtu na Petera udelal gesto aby zpomalil, takze jsme pak dojeli uz podle predpisu. Ale aspon videl, ze fakt jede dost rychle a ze ho jen neotravuju. Nastesti se nevydali za nami a pokracovali dal svou cestou. Co jsme nepochopili je, ze auta maji cervene blinkry, ne oranzove, jako vsechny normalni auta, ale cerveny (krome naseho Medi Bedi), takze je dost zmatecny a tezko rozeznatelny jestli auto pred nami blika nebo brzdi, protoze blinkr je dost casto soucasti brzdovych svetel. V Clearwater jsme natankovali, Pete sel ridit na strane spolujezdce a pri te prilezitosti narazil okem do ramu dveri u auta a ma tam modrinu a pak jsme v info centru zkontrolovali mail. Bylo krasne a do parku jen 10 kilometru. Prvnim mistem byly vodopady Spahats Falls, pak jsme jeli nad udolim Clearwater Valley, vyjeli jsme na horu Green Mountain, kde jsme meli super 360 stupnovej vyhled na cely okoli, prosli jsme se k Dawson Falls, mrkli na The Mushbowl a obdivovali se vodopadum Helmcken Falls. Posledni zastavkou byla stara, polorozpadla farma Ray Farm s prirodnim mineralnim pramenem. Tady jsem zahlidla hada, jak se utika schovat do travy, chtela jsem ho vyfotit, ale Pete se bal aby me nekous, tak jsem ho radsi nechala na pokoji. Pokazdy kdyz jsme vylezli z auta, slitli se na nas komari a Sali nasi krev az jsme po nohach a rukach meli jeden stipanec vedle druhyho a neustale se drbali. A to bylo jeste horsi. Hladovy jsme nasedli do auta a jeli zpatky do Clearwater, dali jsme si neco dobreho na zub a ve 3 jsme byli pripraveni na vic nez 3-hodinovou jizdu do Jasper NP, ktery uz lezi v jinem regionu – Alberta. Asi v pulce cesty jsme se na chvilku vymenili za volantem, protoze se Peterovi zacalo chtit spat, ale ani ja jsem moc dlouho nevydrzela. Pete na chvili usnul a pak jsme se zase vystridali, to je to brzsky vstavani. Zatim jsme nevideli ani SOBA ani medveda, jen caribou, ale to je druh srny-brny. Hned jak jsme se vystridali, zacalo prset jako z konve, po ceste jsme predjizdeli neuveritelny mnozstvi nakladaku. Projeli jsme parkem Mt. Robson NP, kde je nejvyssi bod v celych kanadskych Rocky Mountains – Mt. Robson, ktera meri skoro 4000m. Kdyz jsme jeli kolem krasne tyrkysoveho jezera Moose Lake, videli jsme nejdelsi vlak v zivote, ktery mel snad 100 vagonu, nekonecny. Na hranicich British Columbie a Alberty jsme se vyfotili u ceduli, kousek dal nas obrali o $48 dolaru za vstup do parku ($16/den). Mame tu sice 6 dni, ale uvidime jak to pujde, zatim jsme zaplatili za 3 dny. Poslednich 30 kilometru jsme profceli za chvilicku. Dnes v noci zustavame v kempu v Jasperu a zitra mame cely den na prohlidku mesta a okoli. Whistlers Campground jsme nasli podle mapy docela v pohode. Pred kempem byly tri lajny pro auta a dve recepce, kemp ma 871 mist pro stany a vany a i tak se v lete dost zaplni. V pul 7 uz nemeli zadny mista s elektrinou, jen na stany. Zaplatili jsme $24 za misto + $7 za drevo a jeli jsme hledat nase misto 23K. Je to ohromny misto. Vcera pry tu byl na navsteve medved. Zaparkovali jsme, postavili stan, nanosili drevo, rozdelali ohen a mezitim se zatahlo a zacal foukat vitr. Rychle jsem zacala varit vecu a behem chvilicky uz poprchavalo a vecere se varila a varila. A najednou jsme uslyseli rachot a krupot a pres silnici spadnul strom, byl trochy starsi. To nas dost vystrasilo a uz jsme premysleli jak jedeme pryc a vymysleli jsme jak preparkujeme auto, kdyby nahodou spadnul strom a padal primo na nas stan, tak ho to auto zastavi. A pak spadnul dalsi. Veceri jsme snedli v aute, dali si dve plzne, udrzovali ohen. Behem dvou hodin se vitr utisil a dest prestal. Planovali jsme co zitra a pak asi v 9 jsem se vydala do sprchy. Jenze Pete ztratil mapku kempu a tak jsem sla ve tme s baterkou a nenasla jsem je. Musela jsem to vzdat a nechat na zitra. Pak jsme si popijeli whisku a gin (ten alkohol co jsem musela nechat na letisti a pak si ho vyzvednout na ceste z Australie) u ohynku a poslouchali music. Zbytek tydne (6 dni) mame na to objet vsechny atrakce a ze jich tu je hodne (5 v UNESCO), samy jezero a hora a ledovec. V sobotu chceme projit Calgary, vcetne ZOO, abysme aspon videli moose (losa nebo soba, nevim kterej je kterej) odkud v nedeli hodne brzo rano (00.20) letime do Toronta. Flora je tu hodne podobna evropske – jehlicnany, brizy, jetel, bodlaky, jerabiny, sipky apod. 32406km na tachometru...

Sobota 20.8. – Tak dneska jsme konecne videli nejakou tu psiiirodu. Noc byla silena, sice jsme asi do 4 rano spali, ale pak se najednou ozval silenej rachot, Peter mi dokonce dal pusu na rozloucenou, protoze si myslel, ze to je pro nas konec, ale zase to byly vlaky. Ve 4 rano. Hned vedle kempu! Silenej ramus. Kdyby projel jednou, ale on jezdil nekolikrat tam a zpatky, az jsme to tesne pred 5 vzdali a vstali jsme, sbalili jsme stan, nasnidali se a jeli dal. Jo a Pete zjistil, ze ma diru v matracce. Krome vlaku tu byla ale jeste jedna vec. Neustale jsme slyseli house music. Rikali jsme si, ze to jde z jednoho zaparkovanyho auta a ze osadnici toho auta asi musi byt pekne zhuleny. Tuhle muziku jsme slyseli celou noc. Kolem pul 6 jsme jeste vyrazili na kratkou prochazku k Brandywine Falls, kde byla i vyhlidka na jedno ledovcovy jezero. Trochu mi haproval fotak, ale po vymene baterek se to zlepsilo. Pak jsme jeste naplnili kanistr s vodou, zaplatili poplatek za kempovani. Tady to funguje tak, ze pokud poplatek nevybere hlidac, tak se penize daji do obalky a ta se hodi do velice bezpecne schranky. Jen se na obalku napise jmeno, kolik lidi a kolik noci a je to. Pochybuju ale, ze by tohle fungovalo v Cechach. Kazdej by radsi vzal roha bez placeni. Po vyhozeni odpadku jsme jako jedni z prvnich vyrazili smer Whistler. Hned kousek za kempem byla odbocka na bungee jumping, ktery si chtel Pete vyzkouset. Sice jsem mu tvrdila, ze urcite tak brzo nebudou mit otevrino, ale nedal si rict a zajel tam. Po asi 3 kilometrech se najednou zacali objevovat auta a to se nam zdalo podezrely. Pak se krome aut, zacali objevavot sjety mlady lidi, kterym bylo dost jedno, ze jdou uprostred cesty a za nima jede auto. A pak nas to trklo. Nelegalni house party, to byla ta muzika, kterou jsme celou noc slyseli. Projeli jsme kolem, dojeli az k bungee, zjisitili, ze maji otevreno az od 12, otocili auto a jeli zase zpatky skrz ty zhulence. Aspon jsme zjistili puvod nocniho hluku. Pak uz to bylo jen kousek do Whistler Village, coz je mimochodem olympijska vesnice pro zimni olympijske hry v roce 2010, takze tu probiha rozsahla vystavba. Bylo pod mrakem, byli jsme tam dost brzo a tak jsme prosli vesnici k lanovkam, vsude kolem byly sjezdovky. Kdyby byl snih, hned bysme nazuli a vyrazili. Ale je leto a tak nam nezbyva nez chodit. V 9 otevreli info centrum, kde nam moc ochotnej clobrda rekl co, jak, kudy a kam. Chtela jsem jit na trek a tak jsme zakoupili listky na lanovku a ze pujdem na kratky trek. Nez jsme zaparkovali na spravnym miste, nez jsme se prevlekli a sbalili, zacalo poprchavat a bylo 10. PO ceste z parkoviste k lanovce Pete poztracel vsechny penize co jsme meli v hotovosti (asi $300) a ty se valely po zemi, kdybych nesla za nim, no radsi ani nemyslet. Vyjeli jsme gondolou na konec, pak asi 10 minut k sedacce a pak dalsich asi 5 minut na uplny vrcholek hory Mt. Whistler. To uz prselo dost a taky se dost ochladilo, nahore mohlo byt tak 5, jeste stesti, ze jsme si vzali dlouhy kalhoty a mikiny. Prosli jsme po vyznaceny stezce, vyfotili i v desti panoramata a na vyslap jsme se uz vykaslali, v tom vedru to nemeli cenu. Dolu do vesnice jsme prijeli uplne promokly, ale s kazdym metrem dolu se oteplilo o nekolik stupnu. U gondoly akorat probihal nejaky bezecky zavod a tem vsem bezcum musela byt pekna kosa, kdyz tam tak cekali na startu v krataskach a tilkach. Na parkovisti jsme si uvarili instatni nudle a dojeli jeste jednou do vesnice k telefonu zamluvit kemp na dnesni noc. Meli jsme ujet asi 600km. Telefony ale nefungovaly a tak jsme pokracovali dal pres Pemberton, kde jsme se zastavili na infocentru a jeste jednou zkusili zavolat stredsko pro kempy. Po asi 10 minutach, kdy s nami mluvila pani nahrana na pasce, jsme se dozvedeli, ze s timhle kempem stejne nespolupracuji a tak jsme to vzdali a nechali nahode. Natankovali jsme Medu Bedu a jeli dal do Lillooetu. Po ceste to byla sama fotka, protoze na jednom miste byla hezka hora, pak reka, pak jezero, pak kamen a ledovec a na dalsim zase hezkej strom nebo potok a na kazdym miste jsme zastavovali a fotili a fotili. Pocasi se nastesti vyjasnilo a uz svitilo i slunicko. Zajeli jsme se podivat k jezeru Joffrey Lake nad kterym byl krasny ledovec, pak k Duffey Lake park a dalsim mistum. U jednoho jezera se nam stala takova vec. Peter zastavil a kdyz jsme chteli vystoupit z auta, najednou zacalo strasne rvat na poplach. Nevedeli jsme co delat, zkouseli jsme auto nastartovat, zamknout, odemknout atd., az uz Peter byl pripravenej odpojit klakson, ale nastesti jsem nasla puvodce. Na dalkovym ovladani je takovej malej cervenej cudlik a na nem je napsano PANIC (jako panika aby bylo jasno) a ten Peter nechtene zmacknul, kdyz vydaval klicky ze zapalovani. Ale trvalo nam to dobrych 5 minut. Lillooet bylo puvodne hornicky mesto (zlato), tesne pred mestem se krajina podstatne zmenila, ze zelenych hor tu razem byla suchy a bezlesnaty hory, jen hned a vypadalo to jako na mesici. Peter si to svistel na silnici 120 v 60km zone, porad basnil, ze tohle je sen vsech motorkaru, ze ta silnice je uplne uzasna a ze by hned auto vymenil za svoji (ted uz moji) motorku. V kazdy zatacce to byla ta sama pisnicka a opravdu jsme potkavali spoustu motorkaru. Krome toho se mu libi vsechna velka auta co vidime, protoze tady maly auta nemaji. Jen obrovsky dzipy, pick-upy apod. No co vam mam povidat, vyfotila jsem asi 2,5 filmu. Tim padem jsme taky nedorazili do toho kempu co jsme chteli. Dojeli jsme do Evergreen Fishing Resort, kousek za odbockou na silnici 97, asi 250km do mista kam jsme puvodne meli namireno. Nejdriv jsme zajeli do mista, ktery vypadalo jako kemp, ale nikdo nam neoteviral a tak po asi 5 minutach jsme zkuseli popojet a nastesti jsme narazili na spravny misto. Postel pro nas meli, nakonec jsme skoncili v kabine za $45, misto stanovani za $20. Ale mame takovej malej srubik. Kemp je u jezera Loon Lake. Dali jsme si sprchu za $1. Setrili jsme vodu a za 8 minut jsme se vysprchovali oba i s umytim vlasu, Pete uvaril veceri (zase) a bylo stir fry a ja udelal poradek v brozurach a v jidle a ostatnich vecech, je neuveritelny, ze za jeden den se da udelat takovej binec. Po veceri Pete nasel nepatrnou diru v jeho matraci a premyslel jak ji zalepit. Lepidlo jsme meli u stanu a me napadlo ustrihnout kousek plastu z vodeodolnyho pytle na stan. Uvidime zitra jestli to fungovalo. Zitra vstavame pro zmenu zase brzo, abysme dojeli do Wells Gray Provincial Park, kterymu rikaji park vodopadu a pak dal co nejbliz k Jasper NP, kam ale asi nedojedeme a skoncime tesne pred nim. Km!!!

Patek 19.8. – Vcera jsme sli spat docela brzo, usnuli jsme snad driv nez jsme zalehli, ale kvuli casovymu posunu a hlavne kvuli strasnymu hluku jsem se probudila uz ve dve v noci. Chvili jsem nevedela co se deje, Pete vedle me spal. Rachot neustaval a znelo to jak nakladani kontejneru na vlaky a posunovani vlaku. Kdyby to aspon trvalo pul hodky, tak nereknu, ale trvalo to minimalne 2 hodiny, az jsme to nevydrzeli a rozsvitili si a dali se do planovani cesty. Nedalo se v tom spat ani pri zavrenym okne. Dokonce jsem to nahrala na fotak, ale v pocitaci se to zkratilo z peti minut na sedm sekund a nic nebylo slyset. Pak jsme asi ve 4 hodiny zase usnuli a rano se nam nechtelo vstavat. Peter musel vstaval v sedm, protoze sel tu cestu do pujcovny znovu vyzvednout auto. Me se vubec nechteli rozlepit oci a tak jsem vstavala az v pul 8, mela jsem za ukol vsechno zabalit, ale nez jsem se do toho dala, tak jsem vyfotila nas uzasny pokojicek. Peter se vratil asi v 9 a vypadal jako, ze moc dobre nepochodil,  nez mi to cely prevypravel, tak jsme dobalili zbytek. Kdyz jsme zamlouvali a platili auto, tak nam poslali poukazku, kterou jsme museli odevzdat. Jenze nase poukazka byla na prvni strance spatne vytistena, dochazela totiz kartridze, videt bylo vsechno, ale blbe a kvuli tomu mu nechteli auto predat, ze to neni dostatecny dukaz o tom, ze jsme to opravdu zaplatili. Peter musel pres ulici do internetovy kavarny (rano v 8) a vytisknout to znovu. Navic nam pripravili spatny auto, sportaka se stahovaci strechou, kam by se nam nevesel ani malej batuzek a tak byl Pete docela nastvany, coz bylo docela pochopitelny. Pochopil to asi I chlapek a tak jsme nakonec vyfasli dzipa za stejnou cenu! Jmenuje se Meda Beda, prej proto, ze je hnedej a ze v kanade je medvedu dost. Takze I kdyz nam ten nas vylet nezacal nejlip, aspon se nam to vratilo v podobe lepsiho auta, kam se nam vejde vsechno a dvakrat. Hned jsme tedy naladovali veci do auta, prikryli spacakama, na internetu jsme si zamluvili auto na druhou cast vyletu a bez snidane jsme dojeli do Water Street, kde jsme zaparkovali auto a pesky dosli do Harbour Center Tower, coz je vyhlidkova vez 174m vysoka a ma 360 stupnu vyhled na centrum Vancouveru. Docela rychle jsme to prosli, zkusila jsem zavolat domu, ale nikdo to nevzal, dosli jsme se nasnidat (v 10,30), mrkli se na obrovskou zamorskou lod v pristavu a upalovali z mesta pryc. Projeli jsme druhym nejvetsim parkem v centru mesta na svete Stanley Parkem (404ha). Vlastne jsme ho objeli, protoze ma jen jednu jednosmernou silnici, ktera vede po okraji a jednu silnici vedouci stredem a pak navazujici na most pres vodu do severni casti Vancouveru. Prosli jsme se u totemu, videli centrum mesta z druheho brehu, dojeli jsme k Prospect Pointu a zjistili, ze se nemuzeme vratit kousek k vjezdu na most a tak jsme museli doobjet cely park, vjet kousek do mesta, ve vedlejsi ulici se otocit, vratit se zpatky a napojit se na tu silnici co vedla skrz park. Pak uz jsme prejeli most a mirili jsme na Mount Grouse a na Suspention Bridge, ale kdyz jsme dojeli na obe mista, tak jsme to vzdali protoze lanovka na horu Grouse stala CA$25 a to same prechod pres most, ktery navic ani nikam nevede, jen pres udoli. Nechtelo se nam utracet tolik penez. V tu chvili jsme uz ve Vancouveru byli zbytecne dlouho a tak jsme najeli na dalnici 99 a ujizdeli si to smerem do Whistleru, celou cestu jsme jeli skrz hory a kolem nadherne tyrkysove modre vody. Ridil Peter a tak jsem chvili mela strach, aby byl v pohode s rizenim na prave strane, ale zvladal to bravurne. Zacali jsme mit hlad, ale protoze jsme chytre nenakoupili ve Vancouveru a museli jsme pockat az do nejblizsiho obydleneho mista, coz byl Squamish. Krome ukruneho hladu me navic jeste bolela hlava a chtelo se mi spat a tak jsem byla neprijemna, to je totiz smrtelna kombinace. Po ceste jsme se vlastne jeste zastavili u Shannon Falls, ktery cakaly po stene z vysky 335m. Ve Squamishi jsme nejdriv zaplnili zaludky mexickym burrito, pak koupili bombu k nasemu kempingovymu varici a pak teprve udelali nakup zakladnich potravin. A najednou bylo pet odpoledne a my jeste museli dojet do kempu asi 20 minut vzdaleneho, postavit stan a udelat poradek ve vecech. Kemp mel byt u jezera Lake Garibaldi ve stejnojmennem narodnim parku. Odbocku jsme napoprve prejeli, ale kdyz jsme se vraceli k mistu, kde jsme chteli vyfotit jezero, tak jsme si vsimili znacky 2km k jezeru. Tak jsme pokracovali zpet, odbocili jsme a dojeli na parkoviste, ktere bylo plne aut. U mapy jsme zjistili, ze do kempu u jezera je to jeste 9km pesky a to se mi nezdalo s nasima vsema zavazdlama. Obratili jsme to a pokracovali dal, na mape jsem nastesti nasla jeste jeden kemp, ktery vypadal, ze je dost u cesty. Bylo to asi 20km. Prijeli jsme na misto, kemp byl poloprazdny a tak jsme si vybirali to nejlepsi misto co nejdal od silnice, az jsem si vsimla, ze na malych cedulkach jsou papirky s napisem Zamluveno a tak jsme pekne utreli. Projeli jsme kemp jeste jednou a k nasemu velkymu stesti jsme nasli posledni nezmaluveny kemp. Ihned jsme se tam upichli, postavili stan, vyndali vsechny veci ven na stul a udelali poradek jak v obleceni, tak v jidle, zacali jsme predbezne planovat co a jak v pristich dnech, Peter pak uvaril vecu (meli jsme testovky s cerstvou bazalkou, syrem Bocconcini, malyma rajcatkama a cesnekem) a ja se dala do psani denicku. Laptop mame zapojeny v aute pres zapalovac, takze nevybijime baterku a funguje to i bez nastartovani. Pred odjezdem do Kanady jsme nepocitali s tim, ze auto bude mit CD prehravac a tak jsme hafo cedecek nahrali do PC abysme nemuseli tahat cedecka a CD prehravac. Pred den bylo naherne, odpoledne se malicko zatahlo, ted vecer je prijemne, ale mikinu unesu. Projizdime skrz Canadian Rockies, bohuzel na silnicich neni dost mist pro zastaveni, kochani a foceni, takze opravdu jen projizdime, ale hory jsou to uzasny, vysoky a na nekterych je porad jeste zbytek snehu. Dokonce jsem se docetla, ze ve Wistleru maji celorocne otevrenou jednu sjezdovku. Voda v zalivu kolem ktereho jsme dnes vetsinu cestu jeli, byla nadherne tyrkysove modra. Pri veceri jsme poslouchali hudbu, takze to vlatne s kempovanim nema co spolecnyho, jenom, ze spime ve stanu. Peter nakoupil pifko, meli Pilsner Urquell ve vyprodeji a tak jsme popijeli cesky zlatavy mok, na dobrou noc si Pete jeste dal whisku s kolou. Stan mame kousek od silnice, takze mame vsechno deni na silnici z prvni ruky, ale snad to do rana prezijeme. Rano vstavame brzo dojdeme se kouknout na vodopady Brandywine Falls (tak se mimochodem jmenuje i kemp, ve kterem spime) a pak do Wistleru do info centra zjistit, ktera trasa do Jasper NP bude nejlepsi a pokracovat dal a dal dokud to pujde. Musim koncit, Pete nechal svoje smradlavy boty v aute, kde sedim a pisu a jestli neodejdu ted, tak zdechnu smrady. Najeli jsme ...km. Tak dobrou.

Kromě toho, že dělám spoustu dalších věcí, tak se snažím tvořit ručně - kreslím na sklo, pletu ze slámy, dělám decoupage a tak podobně. V Austrálii jsem dokonce prodávala ručně malované sklo na trzích a musím říct, že to stálo za to. Speciálně před vánoci jsem nestíhala do druhého dne doplnit nabídku. A na trhu neměl nikdo stejný nebo podobný stánek. Sklo jsem kupovala v tzv. Charity shops (St. Vinnies apod.), takže mě vyšlo na pakatel, barvy samozřejmě za plnou cenu, ale i tak to bylo v pohodě. Kreslím tedy na cokoliv - svícny, vázy, podložky, láhve, různé dózy, kořenky, mističky nebo skleničky - a snažím se stále vymýšlet nové motivy. Nevím ani jestli jsem tam vydělala nebo prodělala, kreslila jsem pro zábavu, a to, že moje výtvory někdo kupoval, byla už jen třešinka na dortu. Ale to vstávání! Jezdila jsem na Glebe markets, na Manly markets a vyjímečně na Bondi markets. Na Glebe markets to bylo nejlepší, byl to hodně alternativní trh, ale protože tam jezdili hlavně stálí trhovci, kteří měli místo předplacené na rok dopředu, museli jsme my - občasnící - vystát frontu. Volných míst totiž nebylo tolik. Takže jsme vždycky v pátek v noci napakovali auto - výtvory, stůl, jídlo, židličky (skoro jak na kempovaní) a kolem 12 v noci vyrazili k místu konání. Tam jsme u plotu položili židličku, což znamenalo, že tam stojíme a zbytek noci jsme prospali v autě. Píšu to v množném číslo, protože Peter (tenkrát ještě přítel) tam trpělivě a oddaně jezdil se mnou. Je to rozený prodavač :o). A pak už jsme jen doufali v to, že na nás ráno v 7 zbyde místecko, zbylo vždycky, ale ne vždy bylo na dobrém místě. Teď už maluju sporadicky, většinou vyrábím dárky pro blízké, známé a kamarády. No a tady je ukázka toho co dělám - http://www.foto-album.cz/album.asp?Id=2947. Není to všechno!!! :o) Y.

A tady jsou uloženy fotky z cestování nejen po krásách země české, ale i po Austrálii, Novém Zélandu, Kanadě, Slovensku, Holandsku, Itálii, Francii a tak podobně.

http://community.webshots.com/user/peterjanicka

http://www.foto-album.cz/album.asp?Id=2946

Chystám se, že přesunu všechny deníky z cest právě sem, ale než se k tomu dostanu, tady je odkázek na to správné místo. V deníku jsou popsány zážitky, poznatky a události z cest po Austrálii (1 měsíc), Novém Zélandu (14 dní) a Kanady (14 dní). Tak si hezky počtěte :o)

http://yahoodka.blogspot.com/

Yahoodka

Hola, hola, nepodarilo se mi vlozit vsechny jahodovy fotky, protoze jsem dosahla maximalniho povoleneho mesicniho mnozstvi fotek. Takze dalsi az v unoru. Prozatim jsou jen zalozena alba, abyste se meli na co tesiti. Jahoda

Jahoda. Jsem Jahoda. Odjakživa. Všichni mě tak znají. před asi 13 lety jsem začala dostávat jahůdkový věci. A tak sbírám jahody. Vše co vypadá, chutná, voní jako jahoda. Moje klenoty můžete vidět ve fotoalbu na Windows Live. Další příspěvky budu pravidelně přidavát. To přísahám. A můžete mi i do sbírky přispět, určitě doma najdete něco, co je aspoň trochu příbuzný s jahodama :o). Napište jestli něco najdete. S láskou, Vaše Yahoodka

Tak jsem tu. A jsem tu zatim sama. Prijdte me navstivit. S laskou, Vase Yahoodka