Do alba Stavba od začátku do konce jsem přidala chybějící fotky z procesu růstu baráčku. Musím říct, že jsme poněkud postoupili kupředu :o), no řekněte sami.

 

 

... z dob, kdy nám bylo v práci ještě dobře...

  

2007-12 Vanocni vecirek FAB Machovo jezero

Po mém náramném zranění se udála další, taková tragikomická situace. To si tak takhle v sobotu odpledne odpočívám na gaučí, nohu v sádře elevuji tak jak mi předepsal pan doktor a Peter se chystá na nákup. V tom mi přijde smska od kamarádky Brabiny, která předchozí pátek odletěla do Indie na 2,5týdenní dovolenou. V sms stálo: "Cau vole, jsem zpět, mám zloměný obě holenní kosti .... " a dál jsem to nedočetla. Takže jsem hned volala a naštěstí měla na mysli obě kosti v jedné noze, ale i tak ta její storka zněla dost děsivě. Porazilo jí auto na ulici v nějaký dědině. Dotala se do nemocnice, kde měla na výběr převoz do Dillí nebo odlet domů, rozhodla se pro let. Nohu jí dali do sádry a s pomocí dvou spolucestovatelů se pak dostávala taxíkem a letadlem do Dillí, aby mohla odletět domů. Nejdřív jí vůbec nechtěli vzít do letadla britové, takže si musela koupit novou letenku a uprosit na přepážce zaměstnance, že opravdu, opravdu musí domů. Nakonec to dopadlo dobře, dostala business třídu, doletěla do Vídně, kde na ní už čekalo auto a to jí odvezlo rovnou do nemocnice. A teď čeká na operaci, noha musí splasknout. V neděli jsem jí byla navštívit, tak jsme se docela nasmály, že líp se už doplňovat nemůžeme :). Jsme jak dvě pajdy, i když já jsem na tom podstatně líp. Sádřinožky hadr, posuďte sami.

Sportem ku zdraví a k trvalé invaliditě... To si teď říkám pokaždé, když se rozčiluju nad berlema. No jo, mám kopýtko v sádře. Sportovala jsem. V úterý při mistráku jsem si po doskoku vyvrkla kotník a už se jelo do nemocnice. Rentgen naštěstí neukázal nic zlomeného, ale tak jsem dostala dlahu a v pondělí mě čeká sádra. Je to ale hrůza. I když není špatný, když se o mě někdo pro změnu na chvilku stará, tak mě to hopsání po jedný noze a nemohoucnost nebaví. Ach jo. Pouhé scházení ze schodů mě vyčerpá na dlouhou dobu. Doufám, že mi v pondělí dají aspoň chodící sádru, abych se zbavila těch berli a mohla si normálně všechno obstarat sama. Teda skoro všechno. Ale s volejbalem mám pro tuto sezonu utrum. A tak nám to pěkně šlo. Ale holky to dohrajou a my postoupíme do vyšší třídy z prvního místa. Vše tomu nasvědčuje.

 

Jak jsem tu v únoru psala o vítězství ve volejbalovém turnaji a výzvě k pokusu o potvrzení vítězství, tak k němu nakonec došlo. Hrálo se na Podbabě, tentokrát bylo družstev 17 a my jsme skupinou i pavoukem propluly opět bez úhony. Byly jsme v trochu jiné sestavě, místo Olči II. a Jitky hrála Lúca a Šárka/Pavla, ale i tak jsme makaly co to šlo. Ve finále to chvilku vypadalo, že to nevyde, protože jsme prohrály první set, ale pak už to bylo v naší režii. Pomohl nám i Frikulín, pokřik (free, cool, in). Odměny nebyly tentokrát tak hodnotné jako minule, ale domů jsem si odnesla aspoň vitamíny.

 

Minulou sobotu jsme si daly přípravný turnaj. Venku, na antuce. Tento týden nám totiž začíná sezóna, takže jsme si to museli pěkně vyzkoušet. Zase jsme celým turnajem propluly bez ztráty setu, ale ve finále nám to tentokrát nevyšlo. Skončily jsme druhé, což není vůbec špatné na to, že jsme po zimě hrály poprvé venku. A počasí nám naštěstí přálo, ráno a odpoledne dokonce svítilo sluníčko, takže přišly na řadu i sluneční brýle.

 

Tak do jarní části soutěže 3x HURÁ.

... to by se klidně dalo klasifikovat jako týrání a ublížení na zdraví. No není vám jich líto? Tomu by se mělo v budoucnu zabránit.

Z vlastní zklušenosti můžu prohlásit, že jahody mají práh bolesti a tohle, tohle opravdu bolí! NE NASÍLÍ!!! STOP UBLIŽOVÁNÍ JAHODÁM!!!

 

 

 

... s mým tatíkem Oldou Jahodářem.

 

Můj táta, kromě dalších aktivit jakými jsou třeba volejbal, kytara a pivo, řeže. Řeže dřevo. Řeže ho a má rád práci s ním. Vyrábí různé šperky a plastiky, vylepšuje samorosty, ale hlavně řeže hlavolamy. Ruční lupínkovou pilkou. Jsou to malé hlavolámečky zatavené do skořápky od vlašského ořechu nebo vetší hlavolamy v látkových pytlíčcích, ale už se dostal tak daleko, že je zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Třikrát. A to za nejdelší dřevěný ručně řezaný hlavolam na světě. Ten poslední měl přes půl kilometru, chtěl ho věnovat královně matce, ale než se mu podařilo prokousat přes ambasádu do Buckinhamského paláce, chudák Alžběta zemřela. Teď je jeden z rekordních hlavolamů vystaven v Pelhřimově v muzeu rekordů a kuriozit a druhý v zámku ve Vlašimi. Dobrý typ na výlet! A teď se chystá na další zápis, už počtvrté. Jeho připravný hlavolam bude přes kilometr dlouhý!!! a má 100 001 kousků!!! Oficiální přeměření proběhne letos v květnu, přesněji 24. května v prostorách zámečku v Růžkových Lhoticích, hlavolam přeměří agentura Dobrý den, která se zabývá rekordy a kuriozitami. Takže jestli chcete vidět kilometr dlouhý hlavolam a spojit to s prohlídkou zámků, přijeďte se mrknout. Tady je pozvánka a můžete si i přečíst jak takový hlavolam přichází na svět.

 

I v angličtině existují nejdelší slova. V Oxfordském slovníku je to slovo o délce 45 písmen a jde o plicní nemoc

pneumonoultramicroscopicsilicovolcanoconiosis.

V Guinessově knize rekordů je 52písmenné slovo - aequeosalinocalcalinoceraceoaluminosocupreovitriolic.         

Další superdlouhé slovo vzešlo ze slova dlouhého 560 písmen!!! Lopadotemakhoselakhogameokranioleipsanodrimypotrimmatosilphiokarabomelitokatakekhymenokikhlepikossyphophattoperister- alektryonoptokephalliokigklopeleiolagōiosiraiobaphētraganopterýgōn (183) – jde o fiktivní jídlo z komedie Aristophane´, pochází z řečtiny.

Dlouhatánské maorské jméno místa je

Taumatawhakatangihangakoauauotameteaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenakitanatahu (85) - je to jméno hory na severním ostrově Nového Zélandu.

I v Americe mají dlouhé jméno místa, jde o jezero v Massassachussetts, jde o indiánské jméno - CHARGOGGAGOGGMANCHAUGGAGOGGCHAUBUNAGUNGAMAUGG (45).

Existuje ještě slovo dlouhé 189 písmen a jde o chemickou sloučeninu.

Pomoc: Ústav pro jazyk český a Wikipedia

 

... asi si pomyslíte, že tu píšu sprosťárny, ale není to pravda. Na tuhle nabídkovou ceduli jsme narazili loni v Chorvatsku a věřte nebo ne, nabízela chlazené nápoje. Kromě jiných také vodu pod jménem Jana a s příchutí Jahody. To je druhá jahodová věc v kombinaci s mým křestním jménem (druhá je nášivka, obě jsou ve fotkách), což je potěšující. Míň potěšující je, když si tu nabídku přečtete najednou - HLADNA PIĆA JANA JAGODA. Ale hlavně, že je legrace . A ta muší bejt.

Za ten můj třídekádovej živůtek se mi podařilo setkat se s několika slavnými lidmi. Třeba jsem stála metr od Vaška Havlovic, ale z téhle akce nemám fotku. S kým ale fotku mám, tak to je můj oblíbenec Daneček Bártovic, ten si se mnou dal panďuláčka , je to tedy několik let zpátky, to když křtil první cédečko Illustratosphery. No a pak se Zdendou Izerem a s Vládíkem Hronem, to bylo na firemní akci, proto jsem na fotce s kolegou Pepou . A co vy? Máte fotku s někým známým?

 

 

Bylo nás pět - já, Ivča, Olča I., Olča II. a Bára. Chyběla nám jedna hráčka, ale přesto jsme do včerejšího volejbalového turnaje šly s plnou vervou. Hrály jsme hned první zápas v 8,30 proti Radiožurnálu a tak jsme musely vstávat ještě dřív než do práce. Hrálo se v hale FTVS v Praze 6. První zápas jsme sice prohlály 2:1, ale celkově jsme uhrály víc bodů (ale to se bohužel nepočítá). Ale hrály jsme dobře. Naše skupina měla 3 družstva a jak se ukázalo na konci, byla to ta nejlepší skupina. Ke druhém zápasu se družstvo Iuridiky nedostavilo v plném počtu a my měly právo vyhrát kontumačně, ale po poradě starších bylo rozhodnuto, že si zahrajeme a tak jsme počkaly a odehrály jsme zápas později, na ten jsme si už vypůjčily nahrávačku Jitku (v dalším zápase pak Káču), která nám chyběla do počtu. A vyhrály jsme. I když to byl těžký zápas. A pak se hrálo v pavouku a to už jsme nepustily ani set. Byly jsme ale taky čím dál tím unavenější, ale to už jsme byly v semifinále a hrály jsme opět proti týmu Iuridiky. Ty jsme zase porazily. Semifinálový zápas jsme už odehrály s bolavými těly a to nás čekal ještě jeden zápas. Finále. Ještě že přišly hostesky od Red Bullu, křídla jsme v tu chvíli fakt potřebovaly. Ani na rozcvičení jsme už neměly energii. Naštěstí ani naše soupeřky z týmu Radiožurnálu, no jo, další tým z naší skupiny. První set byl hodně nervní, vyhrály jsme jen tak tak, ale to Radiožurnálu asi energii nedodalo a tak rozhodující druhý set už byl celkem v pohodě. A byl konec a my VYHRÁLY!!!!!!!!!!!!!!! I díky půjčené nahrávačce Jitce, která nám hodně pomohla a hlavně, která hrála o několik zápasů víc se svým vlastním družstvem. Vítězství jsme fakt nečekaly a o to víc jsme byly rády. A Iuridika vyhrála boj o třetí místo. Takže všechny tři týmy z naší skupiny obsadili první tři příčky. Jupííí. Po 11 hodinách, 6 zápasech, 13 setech, dvou panácích a pivu na oslavu jsme se odebraly s bolavými údy k domovům. Já s naším trenérem, maserém, zdravotníkem a psychickou podporou v jedné osobě, Peterem, který na turnaji vydržel celý den. Domů, kde kvůli rozbitému kotli máme zimu zimoucí a jen studenou vodu. Já naštěstí jsem si dala teplou sprchu po turnaji, ale tvrdohlavec Pete musel být otužilec a vlézt do sprchy doma :(.

Dneska mám namožený snad každý sval a nemůžu si ani sednout ani chodit po schodech. Auau. Nechápu, jak Ivča s Olčou mohly dneska podat další volejbalový výkon, já bych asi padla za vlast.

13. 4. je další kolo, kde budem obhajovat vítězství. Tak držte palce.

 

Horní řada - Bára, Olča II., Jahoda / Spodní řada - Olča I., Jitka, Ivča

Takhle měl vypadat svět v roce 2000! Kde udělali soudruzi chybu?

Tohle mi přišlo nedávno a byla jsem dost překvapená, jak jsem občas byla vedle. Ale čím častěji zkoušíte, tím blíže se trefujete. Takže ... vyzkoušejte si, jak dobře znáte svět? 

Chcete se dozvědět, jak dlouho na tomhle světě ještě budete očumovat? Tady je krátký dotazníček s kalkulačkou.