Dnes jsem na netu natrefila na jahodový bodypainting. Prostě bodypainter namaloval modelce na zadnici jahodu. Nebo i jinam. Já už se nedivím ničemu.

   

... s mým tatíkem Oldou Jahodářem.

 

Můj táta, kromě dalších aktivit jakými jsou třeba volejbal, kytara a pivo, řeže. Řeže dřevo. Řeže ho a má rád práci s ním. Vyrábí různé šperky a plastiky, vylepšuje samorosty, ale hlavně řeže hlavolamy. Ruční lupínkovou pilkou. Jsou to malé hlavolámečky zatavené do skořápky od vlašského ořechu nebo vetší hlavolamy v látkových pytlíčcích, ale už se dostal tak daleko, že je zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Třikrát. A to za nejdelší dřevěný ručně řezaný hlavolam na světě. Ten poslední měl přes půl kilometru, chtěl ho věnovat královně matce, ale než se mu podařilo prokousat přes ambasádu do Buckinhamského paláce, chudák Alžběta zemřela. Teď je jeden z rekordních hlavolamů vystaven v Pelhřimově v muzeu rekordů a kuriozit a druhý v zámku ve Vlašimi. Dobrý typ na výlet! A teď se chystá na další zápis, už počtvrté. Jeho připravný hlavolam bude přes kilometr dlouhý!!! a má 100 001 kousků!!! Oficiální přeměření proběhne letos v květnu, přesněji 24. května v prostorách zámečku v Růžkových Lhoticích, hlavolam přeměří agentura Dobrý den, která se zabývá rekordy a kuriozitami. Takže jestli chcete vidět kilometr dlouhý hlavolam a spojit to s prohlídkou zámků, přijeďte se mrknout. Tady je pozvánka a můžete si i přečíst jak takový hlavolam přichází na svět.

Tak jsme navštívili rakouské Alpy, přesněji středisko Zauchensee. Vyjeli jsme v úterý 5. 3. 2008 v noci a s malým zpožděním jsme kolem druhé ranní dohnali druhé auto. Jelo nás celkem 10 do apartmánu pro 6. Já, Peter, Markéta Brabina, Lukáš s Klárou, Mejla (to byly ty dvě první auta) a Zbožák s dcerou Terkou a Pik s Olou (třetí auto, co přijelo ve středu večer). V noci nebyl tak velký provoz, takže jsme jeli bez větších problémů, až ke konci trochu sněžilo a nedalo se jet tak rychle. Vzali jsme to přes Mnichov, což bylo na kilometry o dost víc, ale časově o 1,5 míň. Do Zauchensee jsme dorazili ve středu v 8,30 ráno, hned jsme si došli koupit permice a přihlásit se do hotelu, odnosili všechny zásoby, ať už poživatelného charakteru jako jídlo a pití, tak i oblečení. Posnídali jsme a vyrazili na svah. Sněžilo, foukalo, ale nás to neodradilo. Kolem třetí jsme odpadli. Dali si hodinku odpočinku a kolem šesté začali vyvářet naši první společnou večeři, já jsem vše nakrájela, Markéta měla na starosti nudle a Peter to pak všechno uvařil. Měli jsme asijské papání stir fry. Zrovna včas přijelo i třetí auto, večeře byla akorát hotová. Rozprostřeli jsme se rovnoměrně v apartmánu, na manželské posteli jsme spali ve třech - Pete, já a Markéta, na palandách Lukáš s Klárou a v obývákokuchyni všichni ostatní na rozkládacím gauči, nafukovací matraci a na zemi. Druhý den jsme se probudili do super azura, sluníčko vykukovalo za horami a my se nemohli dočkat až budeme první na sjezdovce. Ta nejbližší byla hned za hotelem, co víc si přát, zbytek byl asi 200 m. Ráno upravené sjezdovky byly nejlepší, ani noha a my si užívali, den předem napadlo dost sněhu, takže paráda. V pátek bylo pod mrakem, v sobotu opět sněžilo a foukalo a v neděli, kdy jsme měli naplánované lyžování jen na dopoledne bylo zase krásně. Každý den, kromě soboty, kdy jsme dojížděli zbytky, jsme si dali něco dobrého v tamních hospůdkách, ve kterých se překvapivě mohlo kouřit a každý den jsem to mezi 3 a 4 zabalila. Někteří pravidleně zavírali sjezdovky a ráno otevírali :). Sníh se samozřejmě ke konci dne zhoršoval, těžknul a byl mokrý, ale i tak to stálo za to. Kolem 10,30 se sjezdovky vždycky zaplnili. Trochu nás zlobil vařič, z ničeho nic jednou v noci vyhodily pojistky a až o chvíli později kluci zjistili, že za to může vařič, velká plotýnka vůbec nefungovala, malá přestala ráno. Takže jsme nemohli vařit a museli jsme dojít na recepci, aby s tím něco udělali. Zřejmě o problému věděli, vždy ho nějak vyřešili, ale tentokrát už nepomohlo nic jiného, než celý sporáček vyměnit. Byl sice nový a asi nesmělý, protože uvařit vodu na čaj bylo nad jeho síly. Po hodině se to jakž takž povedlo. Ale uvařila se na něm i večeře, i když to trvalo 2-3x dýl. Co jiného dodat? Bylo to fajn a už se těším na další ročník :).

 

Více fotek zde.